Porodní právo: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(Založena nová stránka s textem „'''<nowiki>{{Encyklopedická práce}}</nowiki>'''“)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
m (1. Porod jako riziková událost v právu)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
'''<nowiki>{{Encyklopedická práce}}</nowiki>'''
+
== 1. Porod jako riziková událost v právu ==
 +
Porod je proces, během kterého plod vychází ven z těla matky. Je to okamžik natolik důležitý a přelomový, jak pro matku a otce, tak samozřejmě pro samotné dítě. Porod je určitým zakončením těhotenství, kdy se z jedince ve většině případů stává živá bytost, avšak i porod někdy skončí tragicky a dojde tak k narození mrtvého jedince či dítě zemře těsně po porodu. Těhotenství lze obecně rozdělit v České republice na rizikové a nerizikové. Rizikové těhotenství je takové, kdy existuje určitá predispozice k rozvoji určitých rizikových faktorů (typicky věk matky, nadváha, zaměstnání, chronické onemocnění rodičů). Na základě takové dělení můžeme pak dělit i samotný porod na fyziologický a patologický. Nicméně je důležité si uvědomit, že i naprosto nerizikové těhotenství může mít v závěru komplikace nejrůznějšího druhu, a proto se na všechna těhotenství a porody nahlíží jako rizikovou událost v životě ženy.
 +
 
 +
Porod jako takový je ve společnosti vnímán spíše z hlediska medicínského, nikoliv z hlediska právního. Donedávna bylo považováno za naprosto běžné, že žena přivedla nad svět své dítě v domácím prostředí<ref>MAREK, V. ''Nová doba porodní: život před životem, porod jako zázrak, první tři minuty a jak dál; přirozený porod jako cesta ke společnosti bez násilí''. Praha: Eminent, 2002. 263 s. </ref>, kdy byly ženám nápomocné převážně porodní báby nebo duly, které rodičkám poskytovaly psychickou podporu. S postupným vývojem lékařské vědy došlo k tomu, že na konci 60. let 20. století téměř každá žena (98 %) přivedla své dítě na svět právě ve zdravotnickém zařízení - v porodnici. Na základě těchto vývojových skutečností činila úmrtnost novorozenců v roce 2017 pouze 1,7 promile - tzn. v roce 2017 zemřely méně než 2 děti z 1000 novorozenců<ref>UNICEF. ''Neonatal mortality'' [online] unicef.org, 2018 [cit. 9.5.2022]</ref>.
 +
 
 +
Nynější společností je tedy porod chápán jako určitý proces, který by měl mít po celou dobu pod kontrolou sám lékař v porodnici, a proto většina jen v dnešní době nadále rodí ve zdravotnickém zařízení. Vývoj porodnictví ale neskončil, naopak k němu dochází i nadále. Jako příklad můžeme uvést přítomnost partnera téměř u každého porodu, k čemuž dříve docházelo velmi zřídka nebo vůbec, porod do vody, hypnoporod<ref>SAMKOVÁ, Alžběta. Vulvou porodní asistentky: připravte se na porod. Brno: CPress, 2020. s. 17.</ref> nebo již zmiňované domácí porody, kterým se v posledních letech ve společnosti doneslo opět spousta pozornosti. Důležité je říct, že každá žena si přeje zažít jiný porod, a výše zmiňované možnosti nejsou pro každého. S vývojem porodnictví a zdravotnictví souvisí vývoj dalších věd - práva. A právě právo hraje ohromnou roli ve zdravotnictví samotném, ať už se jedná o vztah mezi zdravotníky, zdravotnickým zařízením a pojišťovnou nebo právě vztah mezi zdravotnickým personálem a pacientem.
 +
 
 +
== 2. Domácí porod ==
 +
Domácí porod je alternativou porodu v domácím prostředí. Domácí porod můžeme definovat jako přirozený či normální (dle WHO - spontánně vyvolaný, s nízkým rizikem na počátku porodu, které je neměnné během celé první a druhé doby porodní) porod, který je rodičkou plánovaný a probíhá mimo porodnici, a to ve vlastním domácím zařízení samotné rodičky. Velmi důležitou roli v této definici hraje slovo plánované, neboť porody, které probíhají abnormálně rychle a dítě je do hodiny na světě a narodí se například v autě nebo sice v domácím prostředí, ale bez řádné přípravy rodičky na tento proces, nelze chápat jako domácí porod ve smyslu, který je výše popsán.
 +
 
 +
Plánovaný domácí porod není jako takový českou legislativou zakázaný, neboť by takový zákaz byl v rozporu s lidskými právy a svobodami, které jsou občanům České republiky garantovány Ústavou a Listinou. Jednotná právní úprava, která by přímo "domácí porod" jako takový definovala a upravovala jeho postup ale v České republice neexistuje, a tak často dochází ke sporům a diskuzím věnujícím se tomuto kontroverznímu tématu. Jak už bylo výše zmíněno, domácí porod přímo zakázaný sice není, avšak je zcela zřejmé, jaký postoj k němu český zákonodárce zaujal. Ženy v České republice nemají možnost profesionálního doprovodu k domácímu porodu ve formě zdravotnického personálu - porodní asistentka. Pokud by i přesto porodní asistentka těhotnou ženu u domácího porodu doprovázela, hrozí jí vysoká pokuta. Tento samotný fakt pak vytváří velký problém, a to sice ten, že žena, která nechce rodit ve zdravotnickém zařízení je pak odkázána pouze sama na sebe a z tohoto důvodu pak může domácí porod dopadnout katastrofálně. Nicméně dochází i velmi často k případům, kdy porodní asistentky těhotné ženy doprovázejí k domácímu porodu, i přes tento zákaz (porodní asistentka ženu doprovází utajovaně). Tato neexistence právní úpravy a zákaz pro porodní asistentky se nelíbí mnoha zastáncům domácích porodů, a právě domácí porody byly mnohokrát podnětem pro řízení před ESLP.
 +
 
 +
Důležité je také zmínit, proč vůbec dochází k tomu, že žena se rozhodne přivést své dítě na svět v domácím prostředí, místo v porodnici. Ze statistik vyplývá, že je to často právě špatná osobní zkušenost z předchozího porodu, který probíhal v porodnici, strach z nemocničního prostředí a zároveň také určitý pocit bezpečí a komfortu u sebe doma. V poslední době se můžeme často setkat s pojmem "porodnické násilí". Porodnické násilí může mít fyzický i psychický charakter, jako například zákroky bez informovaného souhlasu. Informovaný souhlas<ref><nowiki>https://cs.wikipedia.org/wiki/Informovaný</nowiki>
 +
 
 +
ouhlass
 +
</ref> je určitou formou informovaného rozhodnutí, kterým daná osoba, která tento dokument podepisuje, vyjadřuje souhlas s určitým často rizikovým výkonem. K poskytování zdravotnických služeb je na základě čl. 5 Úmluvy o biomedicíně a dle §28 zákona o zdravotních službách potřeba získat od pacienta svobodný a informovaný souhlas. Pokud však pacient s určitým zákrokem nesouhlasí, může podepsat negativní revers, což je určitá ochrana pro zdravotníky, která jim poskytuje ochranu před neposkytnutím zdravotnické péče<ref>§34 odst. 4 zákona o zdravotních službách</ref>. Nicméně existují i situace, kdy pacient nemůže tento nesouhlas projevit. Pokud pacient nemůže vyslovit souhlas s péčí (bezvědomí), mají možnost zdravotníci poskytnout bezodkladnou péči i bez jeho souhlasu.
 +
 
 +
Problematice porodnického násilí se v České republice věnuje Liga lidských práv, což je česká nevládní organizace, která se zaměřuje na ochranu lidských práv, v rozsahu, ve kterém jsou garantována Listinou a závaznými mezinárodními smlouvami.
 +
 
 +
<references />

Aktuální verze z 1. 6. 2022, 11:50

1. Porod jako riziková událost v právu

Porod je proces, během kterého plod vychází ven z těla matky. Je to okamžik natolik důležitý a přelomový, jak pro matku a otce, tak samozřejmě pro samotné dítě. Porod je určitým zakončením těhotenství, kdy se z jedince ve většině případů stává živá bytost, avšak i porod někdy skončí tragicky a dojde tak k narození mrtvého jedince či dítě zemře těsně po porodu. Těhotenství lze obecně rozdělit v České republice na rizikové a nerizikové. Rizikové těhotenství je takové, kdy existuje určitá predispozice k rozvoji určitých rizikových faktorů (typicky věk matky, nadváha, zaměstnání, chronické onemocnění rodičů). Na základě takové dělení můžeme pak dělit i samotný porod na fyziologický a patologický. Nicméně je důležité si uvědomit, že i naprosto nerizikové těhotenství může mít v závěru komplikace nejrůznějšího druhu, a proto se na všechna těhotenství a porody nahlíží jako rizikovou událost v životě ženy.

Porod jako takový je ve společnosti vnímán spíše z hlediska medicínského, nikoliv z hlediska právního. Donedávna bylo považováno za naprosto běžné, že žena přivedla nad svět své dítě v domácím prostředí[1], kdy byly ženám nápomocné převážně porodní báby nebo duly, které rodičkám poskytovaly psychickou podporu. S postupným vývojem lékařské vědy došlo k tomu, že na konci 60. let 20. století téměř každá žena (98 %) přivedla své dítě na svět právě ve zdravotnickém zařízení - v porodnici. Na základě těchto vývojových skutečností činila úmrtnost novorozenců v roce 2017 pouze 1,7 promile - tzn. v roce 2017 zemřely méně než 2 děti z 1000 novorozenců[2].

Nynější společností je tedy porod chápán jako určitý proces, který by měl mít po celou dobu pod kontrolou sám lékař v porodnici, a proto většina jen v dnešní době nadále rodí ve zdravotnickém zařízení. Vývoj porodnictví ale neskončil, naopak k němu dochází i nadále. Jako příklad můžeme uvést přítomnost partnera téměř u každého porodu, k čemuž dříve docházelo velmi zřídka nebo vůbec, porod do vody, hypnoporod[3] nebo již zmiňované domácí porody, kterým se v posledních letech ve společnosti doneslo opět spousta pozornosti. Důležité je říct, že každá žena si přeje zažít jiný porod, a výše zmiňované možnosti nejsou pro každého. S vývojem porodnictví a zdravotnictví souvisí vývoj dalších věd - práva. A právě právo hraje ohromnou roli ve zdravotnictví samotném, ať už se jedná o vztah mezi zdravotníky, zdravotnickým zařízením a pojišťovnou nebo právě vztah mezi zdravotnickým personálem a pacientem.

2. Domácí porod

Domácí porod je alternativou porodu v domácím prostředí. Domácí porod můžeme definovat jako přirozený či normální (dle WHO - spontánně vyvolaný, s nízkým rizikem na počátku porodu, které je neměnné během celé první a druhé doby porodní) porod, který je rodičkou plánovaný a probíhá mimo porodnici, a to ve vlastním domácím zařízení samotné rodičky. Velmi důležitou roli v této definici hraje slovo plánované, neboť porody, které probíhají abnormálně rychle a dítě je do hodiny na světě a narodí se například v autě nebo sice v domácím prostředí, ale bez řádné přípravy rodičky na tento proces, nelze chápat jako domácí porod ve smyslu, který je výše popsán.

Plánovaný domácí porod není jako takový českou legislativou zakázaný, neboť by takový zákaz byl v rozporu s lidskými právy a svobodami, které jsou občanům České republiky garantovány Ústavou a Listinou. Jednotná právní úprava, která by přímo "domácí porod" jako takový definovala a upravovala jeho postup ale v České republice neexistuje, a tak často dochází ke sporům a diskuzím věnujícím se tomuto kontroverznímu tématu. Jak už bylo výše zmíněno, domácí porod přímo zakázaný sice není, avšak je zcela zřejmé, jaký postoj k němu český zákonodárce zaujal. Ženy v České republice nemají možnost profesionálního doprovodu k domácímu porodu ve formě zdravotnického personálu - porodní asistentka. Pokud by i přesto porodní asistentka těhotnou ženu u domácího porodu doprovázela, hrozí jí vysoká pokuta. Tento samotný fakt pak vytváří velký problém, a to sice ten, že žena, která nechce rodit ve zdravotnickém zařízení je pak odkázána pouze sama na sebe a z tohoto důvodu pak může domácí porod dopadnout katastrofálně. Nicméně dochází i velmi často k případům, kdy porodní asistentky těhotné ženy doprovázejí k domácímu porodu, i přes tento zákaz (porodní asistentka ženu doprovází utajovaně). Tato neexistence právní úpravy a zákaz pro porodní asistentky se nelíbí mnoha zastáncům domácích porodů, a právě domácí porody byly mnohokrát podnětem pro řízení před ESLP.

Důležité je také zmínit, proč vůbec dochází k tomu, že žena se rozhodne přivést své dítě na svět v domácím prostředí, místo v porodnici. Ze statistik vyplývá, že je to často právě špatná osobní zkušenost z předchozího porodu, který probíhal v porodnici, strach z nemocničního prostředí a zároveň také určitý pocit bezpečí a komfortu u sebe doma. V poslední době se můžeme často setkat s pojmem "porodnické násilí". Porodnické násilí může mít fyzický i psychický charakter, jako například zákroky bez informovaného souhlasu. Informovaný souhlas[4] je určitou formou informovaného rozhodnutí, kterým daná osoba, která tento dokument podepisuje, vyjadřuje souhlas s určitým často rizikovým výkonem. K poskytování zdravotnických služeb je na základě čl. 5 Úmluvy o biomedicíně a dle §28 zákona o zdravotních službách potřeba získat od pacienta svobodný a informovaný souhlas. Pokud však pacient s určitým zákrokem nesouhlasí, může podepsat negativní revers, což je určitá ochrana pro zdravotníky, která jim poskytuje ochranu před neposkytnutím zdravotnické péče[5]. Nicméně existují i situace, kdy pacient nemůže tento nesouhlas projevit. Pokud pacient nemůže vyslovit souhlas s péčí (bezvědomí), mají možnost zdravotníci poskytnout bezodkladnou péči i bez jeho souhlasu.

Problematice porodnického násilí se v České republice věnuje Liga lidských práv, což je česká nevládní organizace, která se zaměřuje na ochranu lidských práv, v rozsahu, ve kterém jsou garantována Listinou a závaznými mezinárodními smlouvami.

  1. MAREK, V. Nová doba porodní: život před životem, porod jako zázrak, první tři minuty a jak dál; přirozený porod jako cesta ke společnosti bez násilí. Praha: Eminent, 2002. 263 s.
  2. UNICEF. Neonatal mortality [online] unicef.org, 2018 [cit. 9.5.2022]
  3. SAMKOVÁ, Alžběta. Vulvou porodní asistentky: připravte se na porod. Brno: CPress, 2020. s. 17.
  4. https://cs.wikipedia.org/wiki/Informovaný ouhlass
  5. §34 odst. 4 zákona o zdravotních službách
Autoři článku: Denisa Vasiljeva (Denisa Vasiljeva)