Účastníci řízení

Pojem

Subjekty řízení, o jejichž právech a povinnostech se v civilním řízení rozhoduje. Pouze osoba účastníka může mít procesní práva a povinnosti. Procesní účastenství není vázáno na hmotněprávní stav, není tedy podmínkou účasti v řízení, aby subjekt byl nositelem práva či povinnosti, o které v řízení jde. Postačí pouze, pokud žalobce existenci práva a povinnosti u sebe a žalovaného tvrdí. Zjištění hmotněprávního stavu je předmětem civilního nalézacího řízení a existence tvrzených práv a povinností je podmínkou úspěchu žaloby. Jde o formální pojetí účastenství, které se uplatní ve většině sporných řízení.

Účastníky sporného řízení označujeme jako žalobce a žalovaného, v nesporném řízení figurují osoby, o jejichž právech nebo povinnostech má být jednáno, případně navrhovatel a někdy také odpůrce. Osoby zúčastněné na řízení se mohou stát účastníky řízení pro úsek řízení, ve kterém se rozhoduje o jejich právu.

Účastenství subjektu trvá zpravidla po celou dobu řízení. Zákon ale zná případy, kdy se někdo stane účastníkem až v průběhu řízení, či někdo přestane být účastníkem dříve, než řízení skončí.

Předpoklady

Základní vlastnosti, které se u potenciálních účastníků zkoumají, jsou způsobilost být účastníkem řízení a procesní způsobilost. Dalšími důležitými kategoriemi potom jsou zastoupení účastníka, věcná legitimace, právní zájem účastníka a případně procesní legitimace.

Způsobilost být účastníkem

Způsobilost být účastníkem neboli procesní subjektivita představuje způsobilost být nositelem procesních práv a povinností. Tuto otázku řeší občanský soudní řád především odkazem do práva hmotného a způsobilost být účastníkem řízení má každý, kdo má právní osobnost. Fyzické osoby mají tuto způsobilost od narození do smrti (resp. prohlášení za mrtvého). Právnické osoby jsou způsobilé býti účastníky řízení od svého vzniku do svého zániku. Procesní subjektivitu má také stát. Způsobilost být účastníkem řízení může mít také někdo jiný, pokud tak stanoví zákon. Procesněprávní subjektivitu nelze omezit soudním rozhodnutím a účastník jí nemůže být zbaven.

Procesní subjektivita je nezbytnou podmínkou řízení, její nedostatek je neodstranitelnou vadou a vede k zastavení řízení bez dalšího. Soud je povinen zkoumat způsobilost být účastníkem řízení u každého účastníka, a to po celou dobu trvání řízení.

Z judikatury:
20 Cdo 2380/98 – Odštěpné závody způsobilost být účastníkem řízení nemají, neboť nemají právní osobnost.
33 Odo 240/2005 – K zániku způsobilosti být účastníkem řízení dochází ke dni, jenž je v rozsudku o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti, avšak právní subjektivita zůstavitele zaniká dnem právní moci rozsudku o prohlášení za mrtvého.

Procesní způsobilost

Procesní způsobilost představuje možnost samostatně jednat před soudem, samostatně činit procesní úkony. Stejně jako v případě procesní subjektivity, procesní způsobilost se odvíjí od hmotněprávní sféry a je závislá na svéprávnosti. Fyzické osoby nabývají plné procesní způsobilosti zletilostí, případně uzavřením manželství nebo přiznáním svéprávnosti. Do té doby disponuje fyzická osoba procesní způsobilostí v míře závislé na přiměřenosti jednání rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejímu věku. Soud však může rozhodnout, že osoba musí být zastoupena i v případě, kdy by jinak mohla před soudem jednat samostatně.

U právnických osob a státu není procesní způsobilost omezena. Je však třeba vyřešit otázku, kdo za tyto účastníky jedná v řízení. Občanský soudní řád obsahuje v § 21 alternativní výčet, dle kterého za právnickou osobu jedná statutární orgán, pověřený zaměstnanec, vedoucí odštěpného závodu nebo prokurista. Za stát jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, případě příslušná organizační složka státu. Za územní samosprávný celek jedná osoba, která je oprávněna zastupovat celek navenek, případně pověřený zaměstnanec. U právnické osoby nemůže dojít z povahy věci k omezení svéprávnosti, může se však stát, že zde nebude žádná osoba způsobilá za právnickou osobu v řízení před soudem jednat. V takovém případě by soud měl jmenovat právnické osobě opatrovníka.

Nedostatek procesní způsobilosti představuje odstranitelnou vadu řízení, která se řeší zastoupením. Nebude-li však taková vada odstraněna, bude řízení zastaveno.

Zastoupení účastníka

Procesně nezpůsobilý účastník musí být v řízení zastoupen. První možností je zastoupení zákonným zástupcem, což v případě fyzické osoby je u nezletilého rodič dítěte, soudem ustanovený opatrovník, nebo poručník. Zákonným zástupcem osoby omezené na svéprávnosti je soudem ustanovený opatrovník. K zastoupení může dojít také ustanovením opatrovníka na základě soudního rozhodnutí dle § 29 občanského soudního řádu. Takový opatrovník se v zákonem stanovených případech ustanovuje pouze pro účely řízení. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, neustanovuje opatrovníka soud sám, ale vyzve k takovému rozhodnutí příslušný soud, který opatrovníka ustanovení v řízení podle zákona o zvláštních řízeních soudních.

I procesně způsobilý účastník může být v řízení zastoupen zmocněncem, a to na základě plné moci. Účastník může mít v téže věci pouze jednoho zástupce. Dle zákona může zmocněncem být advokát, notář, patentový zástupce, odborová organizace, Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, právnická osoba zabývající se ochranou před diskriminací, případně plně svéprávnou fyzickou osobou jako tzv. obecným zmocněncem. Pro všechny tyto subjekty s výjimkou advokátů však zákon stanovuje oblast věcí, ve kterých mohou účastníky tyto subjekty zastupovat. Obecného zmocněnce také může soud z některého z taxativně uvedených důvodů k zastupování nepřipustit. V civilním procesu není obecně zastoupení povinné, zákon stanovuje povinnost být zastoupen pouze pro dovolací řízení, kdy musí být účastník zastoupen advokátem (případně ve vymezeném okruhu věcí může v dovolacím řízení účastníka zastupovat notář).

Vztah mezi zastoupeným účastníkem a zástupcem v případě zastoupení na základě plné moci se řídí ustanoveními občanského zákoníku o příkazu. Plná moc představuje jednostranný projev vůle adresovaný soudu, kterým se prokazuje existence zmocnění. Plná moc může být udělena pouze pro některé úkony, nebo jako tzv. procesní plná moc, která platí pro celé řízení. Advokátovi lze udělit pouze procesní plnou moc.

Z judikatury:
2 Cdon 1301/97 - Dojde-li pravomocně k vyloučení obecného zmocněnce, nemá tato skutečnost vliv na účinnost procesních úkonů, které obecný zmocněnec do rozhodnutí o svém vyloučení učinil.

Věcná legitimace

Věcná legitimace představuje stav vycházející z hmotného práva vyjadřující účast subjektů v hmotněprávním vztahu. Rozlišujeme věcnou legitimaci aktivní a pasivní. Aktivní věcná legitimace znamená, že žalobci svědčí tvrzené právo, jehož ochrany se domáhá. Pasivně legitimován je žalovaný, pokud má povinnost, která má být určena, nebo jejíhož splnění se žalobce domáhá. Pokud má být žalobce se svou žalobou úspěšný, musí být dána aktivní i pasivní věcná legitimace. Nedostatek některé věcné legitimace vede k zamítnutí žaloby. V průběhu řízení je možné nedostatek věcné legitimace žalobce nebo žalovaného řešit na návrh žalobce pomocí institutů přistoupení nebo záměny účastníka. Následující příklad ukazuje rozdíl mezi účastenstvím a procesní legitimací.

Příklad:
Pan A podal žalobu na svého souseda pana B. Žalobou se domáhá zaplacení částky představující nezaplacenou kupní cenu za traktor, který pan A panu B prodal. Zahájením řízení se z obou sousedů stávají účastníci řízení – žalobce a žalovaný. Možnost vést řízení a jeho průběh však není ovlivněn tím, jestli smlouva opravdu byla uzavřena, jestli byla uzavřena mezi sousedy nebo jestli kupní cena ještě nebyla uhrazena. Tyto skutečnosti budou předmětem dokazování. Pokud se v řízení ukáže, že kupní cena opravdu nebyla uhrazena (a právo nebude promlčené), soud žalobě vyhoví a poskytne tak ochranu tvrzenému právu.  

Právní zájem

Stejně jako věcná legitimace, právní zájem představuje podmínku úspěchu v řízení, ne podmínku účastenství. Z požadavku právního zájmu plyne, že účastník musí vždy požadovat ochranu pro sebe, ve vlastním zájmu. V případě určovacích žalob je požadavek právního zájmu stanoven zákonem výslovně.

Procesní legitimace

Procesní legitimace představuje výjimečný případ, kdy může být žalobce ve sporu úspěšný, aniž by byl věcně legitimován (případně věcnou legitimaci postrádá žalovaný). Procesní legitimace tedy umožňuje úspěch účastníka tehdy, kdy není nositelem práva ve sféře hmotněprávní, a ani to o sobě netvrdí. Příkladem je ustanovení § 315 občanského soudního řádu, dle kterého se může oprávněný v exekuci domáhat vyplacení pohledávky, která náleží jeho dlužníkovi.

Zdroje:

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací. 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, 648 s. ISBN: 978-80-7502-298-1.

ŠÍNOVÁ, Renáta, JURÁŠ Marek. Účastenství v civilním soudním řízení. Praha: Leges, 2015, 256 s. ISBN: 978-80-87576-78-6.

ZAHRADNÍKOVÁ, Radka. Pojmové znaky civilního procesu. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, 279 s. ISBN: 978-80-7380-538-8.

ZAHRADNÍKOVÁ, Radka a kol. Civilní právo procesní. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015, 579 s. ISBN: 978-80-7380-571-5.

SVOBODA, Karel a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 1627 s. ISBN 978-80-7400-673-9.