Přestupek provozovatele vozidla

Přestupek provozovatele vozidla (dříve správní delikt provozovatele vozidla) je přestupek, kterého se dopustí provozovatel vozidla tím, že nezajistí, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Odpovědnost je objektivní, bez ohledu na zavinění.

Důvodem zavedení byla situace, kdy u přestupků zaznamenávaných pomocí automatizovaných technických systémů nebo prostředků nebylo bez součinnosti provozovatele možné zjistit totožnost řidiče. Správní orgány se proto za tímto účelem výzvou k podání vysvětlení obracely na provozovatele vozidla jako osobu zapsanou v příslušném registru silničních vozidel. Někteří provozovatelé pak odmítali podat vysvětlení (typicky s odvoláním na institut osoby blízké) a správní orgány tak většinou neměly jiné indicie nebo informace umožňující zahájení přestupkového řízení vůči konkrétní fyzické osobě. Zavedení objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla ve smyslu výše uvedených ustanovení zákona o silničním provozu pak mělo těmto situacím zabránit. V médiích byla tato změna často nesprávně označována jako "Konec osoby blízké". To neodpovídalo realitě, protože právo odepřít výpověď (nejen) proti osobě blízké samozřejmě zůstalo zachováno. Zavedením objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla se však vytvořila nová právní konstrukce, která za určitých podmínek umožnila přenášet odpovědnost za protiprávní jednání neznámého řidiče na samotného provozovatele, a to na principu sekundární a svoji povahou objektivní odpovědnosti. Jinými slovy, případné odepření podání vysvětlení nebo uhrazení tzv. určené částky mohlo mít při splnění zákonných podmínek za následek zahájení speciálního přestupkového řízení přímo s provozovatelem.

Podmínky odpovědnosti provozovatele

Provozovatel není odpovědný za každý přestupek spáchaný jeho vozidlem, musí být splněny jisté podmínky.

Vymezení přestupku

Provozovatel za přestupek odpovídá, pokud se jedná o:

• neoprávněné zastavení nebo stání, nebo
• přestupek zjištěný pomocí automatizovaného technického prostředku (v ČR nejčastěji překročení rychlosti, jízda na červenou, případně zastavení nebo stání).

Nemožnost uplatnit odpovědnost provozovatele vozidla

Provozovatel za přestupek neodpovídá, pokud:

• má porušení pravidel za následek nehodu, nebo
• bylo vozidlo odcizeno, případně byla odcizena registrační značka, nebo
• provozovatel podal žádost o zápis změny provozovatele vozidla.

Postup správního orgánu

Než správní orgán zahájí správní řízení s provozovatelem, musí nejprve učinit nezbytné kroky za účelem zjištění totožnosti řidiče vozidla a případně s ním následně zahájit řízení o přestupku fyzické osoby. Pouze v případě, že přestupek spáchal nezjištěný řidič, případně pokud se řidiči nepodařilo spáchání přestupku spolehlivě prokázat, zahájí správní orgán správní řízení s provozovatelem.

Zjišťování řidiče

Správní orgán nejprve provozovateli zašle výzvu k úhradě určené částky. Provozovatele ve výzvě poučí, že může uhrazenou částku uhradit ve lhůtě 30 dnů, čímž bude věc ukončena. Další možností je sdělení totožnosti řidiče. V případě, že se jedná o přestupek, za který lze uložit trest spočívající v uložení zákazu činnosti, správní orgán nezašle výzvu k uhrazení určené částky, nýbrž klasickou výzvu k podání vysvětlení. Jestliže provozovatel určenou částku neuhradí ani nesdělí totožnost řidiče a správní orgán do 60 dnů nezjistí skutečnosti odůvodňující zahájení řízení s konkrétním řidičem, věc odloží a zahájí správní řízení s provozovatelem. Pokud však správní orgán řidiče obešle pouze jednou a řidič na výzvu k podání vysvětlení nereaguje, nejedná se o dostatečné zjišťování řidiče a správní orgán tak nemůže věc bez dalšího odložit a zahájit správní řízení s provozovatelem. Existují výjimky, kdy správní orgán sděleného řidiče obesílat nemusí.

Rozsudek NSS ze dne 13.01.2020 č. j. 9 As 260/2018 - 21

Jestliže provozovatel vozidla označí za řidiče osobu, k níž sdělí dostatečné údaje, a věrohodně tvrdí, že dané vozidlo mohla tato osoba řídit, bude mít správní orgán zpravidla dostatek indicií k tomu, aby se pokusil nalézt pachatele přestupku. Není naplněním nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku ve smyslu § 125f odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (ve znění účinném do 30. 6. 2017), pouze jediné doručení předvolání k podání vysvětlení, na něž označená osoba nereaguje, ale správní orgán musí učinit další smysluplný úkon směřující ke zjištění pachatele (např. předvedení dotčené osoby či ověření její aktuální adresy v příslušných registrech).

Správní řízení s řidičem

Pokud správní orgán před odložením věci obdrží informaci o totožnosti řidiče, typicky jej vyzve k podání vysvětlení. Někdy však rovnou zahájí správní řízení s řidičem. Jestliže je řidič pravomocně shledán vinným z přestupku, správní řízení s provozovatelem vozidla se již nezahajuje. Pokud se řidiči nepodaří spáchání přestupku prokázat, správní orgán řízení zastaví a následně zahájí správní řízení s provozovatelem. Jestliže je správní řízení s řidičem zastaveno z jiného důvodu (např. se skutek nestal nebo nebyl přestupkem, případně došlo k zániku odpovědnosti za přestupek), správní řízení s provozovatelem se již nezahajuje.

Správní řízení s provozovatelem

Jestliže správní orgán věc odloží, případně správní řízení s řidičem zastaví, zahájí správní řízení s provozovatelem. Za přestupek hrozí provozovateli pokuta, ve stejném rozmezí, ve kterém by mohla být uložena řidiči, nejvýše však do částky 10 000 Kč. Zákaz činnosti se neukládá, trestné body do karty řidiče se nezapisují. Přestupek se nezapisuje do rejstříku přestupků.

Je-li zahájeno správní řízení s provozovatelem, již není možné zahájit správní řízení s řidičem, ledaže by došlo k liberaci.

Odlišnosti od běžného přestupku

• Není vyžadováno zavinění.
• Do promlčecí doby provozovatele se nezapočítává doba, po kterou bylo vedeno správní řízení s řidičem.
• Do promlčecí doby řidiče se nezapočítává doba, po kterou bylo vedeno správní řízení s provozovatelem.
• U přestupků zjištěných automatizovaným zařízením se nenařizuje ústní jednání.

Kontroverze

Provozovatel vozidla má ve správním řízení komplikovanější postavení než řidič a uložit pokutu provozovateli je tak pro správní orgán jednodušší. Takový postup je však v kontrastu s dříve zavedeným bodovým systémem, jehož účelem mělo mj. být odstranění nedisciplinovaných řidičů ze silničního provozu v důsledku tzv. "vybodování". Provzovateli však hrozí pouze pokuta a nikoli "trestné body" nebo zákaz činnosti.

Některé obce si na vybírání pokut vyloženě postavily rozpočet, což svědčí o skutečnosti, že cílem není zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích nýbrž příjem do obecní pokladny. Radary jsou často nastavené bez jakékoli tolerance, což odporuje zásadě, že pro spáchání přestupku je potřeba naplnit i materiální aspekt přestupku, spočívající ve společenské škodlivosti. Některé správní orgány jsou schopny zaslat provozovateli za jeden přestupek více výzev k uhrazení určené částky. Například Magistrát města Brna za dva týdny trvající stání na modré zóně zaslal provozovateli hned 10 výzev k uhrazení určené částky v celkové hodnotě 5 000 Kč, byť se jednalo o jeden přestupek, za který bylo možno uložit pokutu ve výši maximálně 2 500 Kč.

Pokus o zrušení

Krajský soud v Ostravě podal v roce 2016 návrh na zrušení tohoto institutu:

Podle názoru krajského soudu jsou napadená ustanovení v rozporu s principem právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), právem odepřít výpověď podle čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), zásadou presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny a právem na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Krajský soud proto usnesením ze dne 17. 3. 2016 č. j. 22 A 85/2014-29 přerušil řízení o žalobě žalobce a podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu. Návrh byl společně s příslušným soudním a správním spisem doručen dne 8. 4. 2016.

Ústavní soud však nevyhověl a neshledal napadené ustanovení protiústavním:

Ústavní soud, Brno, TZ 56/2018

Ústavní soud shledal, že zásah do vlastnického práva, který je spojen s objektivní odpovědností provozovatele vozidla za správní delikt podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, obstojí jako přiměřený k sledovanému cíli. Důvod, pro který zákonodárce přistoupil ke stanovení objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla nad rámec již existující úpravy přestupků podle zákona o silničním provozu, spočívá ve snaze odstranit stav, kdy některé z těchto přestupků nebylo možné ve velkém počtu případů postihovat. Bylo sice spolehlivě prokázáno, že se přestupek stal, chyběly však účinné prostředky ke zjištění osoby řidiče, který se ho měl dopustit. Automatizované technické prostředky často nezaznamenaly pachatele, nebo jej nezaznamenaly natolik ostře, aby jej bylo možno ztotožnit s konkrétní osobou. V případě neoprávněného zastavení nebo stání pak bránila identifikaci řidiče jeho nepřítomnost. Jiné možnosti zjištění osoby řidiče byly zpravidla velmi omezené. Přehled o tom, kdo vozidlo užíval, by nicméně vždy měl mít jeho provozovatel.