Prameny trestního práva

Vymezení pojmu prameny a základní dělení pramenů trestního práva

Pojem pramen jako informační zdroj zahrnuje určité okolnosti, události či písemnosti a obyčeje, ze kterých vyplývají konkrétní informace o určitém tématu.

Prameny neboli zdroje v rámci právního odvětví lze rozdělit do dvou základních skupin. Toto dělení se nevztahuje pouze na trestní právo, ale lze jej aplikovat i na jiná právní odvětví. Toto dělení spočívá v rozdělení pramenů, tedy zdrojů, na události či jiné společenské okolnosti, které ovlivnily společnost a její život takovým způsobem, že vedly zákonodárce k tomu, aby vytvořil příslušnou, takovýmto událostem, odpovídající právní úpravu. Události či jiné společenské okolnosti, které se staly takto významnými označujeme jako prameny práva v materiálním smyslu.

Druhou základní skupinou jsou tzv. formální prameny. „Formální prameny jsou právní formy, ve kterých jsou vyjádřeny normy trestního práva." Tyto prameny lze pro přehlednost zařadit v obecném pojetí pramenů, zmíněném výše, do kategorie písemností a obyčejů.

Ze základního vymezení pramenů (trestního) práva vyplývá následující dělení:

Prameny trestního práva hmotného a prameny trestního práva procesního

Prameny trestního práva hmotného

Mezi prameny hmotného trestního práva se řadí právní předpisy, které vymezují právní úpravu z obecného hlediska. Těmito instituty je tedy například vymezeno, co je trestný čin, podmínky trestní odpovědnosti a jaké jsou sankce či jiná opatření, které lze za trestný čin uložit.

Mezi prameny hmotného trestního práva lze tedy zařadit například:

Mezinárodní smlouvy (dle čl. 10 Úmluvy)

Listinu základních práv a svobod, a to zejména článek 39, který stanovuje, že podmínky trestní odpovědnosti mohou být stanoveny jen a pouze zákonem.

Ústavní zákony

Zákony

Předpisy EU

Jednotlivým pramenům trestního práva hmotného bude věnována kapitola konkrétní prameny trestního práva hmotného, ve které budou podrobněji zmíněny.

Z výše uvedeného výčtu pramenů trestního práva hmotného vyplývá, že „pramenem trestního práva hmotného jsou všechny právní předpisy, které obsahují normy trestního práva hmotného."

Výše uvedená definice pramenů trestního práva hmotného není zcela vyčerpávající. Mezi prameny trestního práva hmotného se řadí i ty prameny, které vylučují u určitého jednání možnost toho, aby bylo kvalifikováno jako trestný čin. Zde je možné příkladem uvést rozhodnutí Ústavního soudu, která jsou výsledkem práce pléna (nálezy) coby produktu abstraktní kontroly ústavnosti a amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky, kterým se hromadně či částečně ruší trest.

Konkrétní prameny trestního práva hmotného

Tato kapitola má sloužit jako stručné shrnutí možných pramenů trestního práva hmotného. Detailnější rozbor některých později zmíněných pramenů náleží jiným oborům práva (například ústavnímu právu či mezinárodnímu právu), a proto nebudou prameny, které jsou hlavním předmětem výkladu v rámci jiného právního odvětví v této práci zpracovány vyčerpávajícím způsobem.

Trestní zákoník

Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) je základním pramenem trestního práva hmotného.

Trestní zákoník je považován za základní pramen trestního práva hmotného díky jeho komplexnosti a systematičnosti. Zahrnuje v sobě materii, která je upravena právě pouze jedním dokumentem, a to tedy trestním zákoníkem. Zároveň je systematicky rozdělen do tří částí, a to na část obecnou, ve které je upravena působnost tohoto zákona, vznik a zánik trestní odpovědnosti, ukládání trestů či jiných opatření a výkladová ustanovení, část zvláštní a část, ve které jsou vylíčena závěrečná a přechodná ustanovení tohoto zákona. Zvláštní část trestního zákoníku upravuje a rozlišuje jednotlivé trestné činy do 13 hlav dle druhových objektů. U každého trestného činu je vymezena také jeho skutková podstata. Část třetí je věnována přechodným a závěrečným ustanovením, které se týkají například, účinnosti tohoto zákona. Tato část také vymezuje, tzv. zrušovací ustanovení, a tedy ustanovení, která se zrušují platností a účinností trestního zákoníku.

Trestní zákoník je primárním pramenem trestního práva dospělých fyzických osob. Dále je také využíván jako pomocný neboli podpůrný pramen práva při řešení sporů ve věcech týkajících se sankcionování mladistvých či trestání právnických osob.

Mezinárodní smlouvy

Mezinárodní smlouvy se také řadí do kategorie pramenů trestního práva hmotného. Do této kategorie ovšem spadají pouze ty smlouvy, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament. Patří sem například Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluva o právech dítěte, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a další.

Ústavní zákony

Pramenem trestního práva je, již výše zmíněná, Ústava ČR a LZPS.

Ústava upravuje v rámci trestněprávní oblasti například již výše zmíněný institut amnestie, či další instituty, jako například hmotněprávní exempci poslanců, senátorů a soudců ÚS a vyloučení trestněprávní odpovědnosti prezidenta ČR.

LZPS upravuje instituty jako zákaz trestu smrti, zákaz zpětné působnosti trestního zákona, zásady nullum crimen sine lege („není zločinu bez zákona“), nulla poena sine lege („není trestu bez zákona“) a další. Vyjadřuje tedy základní principy, kterými se řídí trestní zákony a na jejichž základě byl vyhotoven trestní zákoník.

Rozhodnutí Ústavního soudu ČR

Pramenem trestního práva hmotného jsou mimo jiné i rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Nálezům Ústavního soudu je přiznán precedenční charakter. Závaznými částmi nálezů jsou výrok a nosné důvody.

Dalším pramenem trestního práva jsou tzv. vedlejší trestní zákony. Tyto prameny trestního práva jsou ve vztahu speciality k trestnímu zákoníku, jako hlavnímu pramenu trestního práva.

Mezi tyto speciální zákony patří zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zák. č. 218/2003 Sb.) a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (zák. č. 418/2011). Zákon č. 218/2003 Sb. upravuje podmínky trestní odpovědnosti u provinění, kterých se dopustili mladiství, a to tedy fyzické osoby od 15 do 18 roku života, dále se také věnuje osobám mladším 15 let. Na rozdíl od mladistvých nejsou děti mladší 15 let trestně odpovědné, a tedy nepáchají provinění. Na základě této skutečnosti se jejich jednání v rámci trestního práva posuzuje dle ustanovení věnovaným konkrétně těmto osobám, nikoliv dle ustanovení věnovaným mladistvým.

Dalšími, v dnešní době méně užívanými, trestními zákony jsou zákony, které upravují poměry z období minulého režimu a například umožňují potrestání těch, kteří potrestáni nebyli, i když by měli být. Mezi zákony tohoto typu je možné zařadit například, zákon o soudní rehabilitaci (zák. č. 119/1990), zákon, kterým se vylučuje promlčení trestního stíhání nejzávažnějších trestných činů proti míru, válečných trestných činů a trestných činů proti lidskosti, spáchaných ve prospěch nebo ve službách okupantů (zák. č. 184/1964). Tyto zákony se brzy stanou neupotřebitelnými, vzhledem k jejich povaze, která směřuje k nápravě křivd z minulého režimu.

Předpisy EU

Posledním pramenem trestního práva hmotného, s ohledem na vstup ČR do Evropské Unie v roce 2004, jsou právní předpisy Evropské Unie týkající se trestního práva.

Amnestijní rozhodnutí

Pramenem trestního práva jsou již několikrát výše zmiňovaná amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky vydávaná na základě Ústavy. Tato rozhodnutí jsou normativními akty sui generis (tedy akty tzv. „svého druhu“), k jejichž platnosti je vyžadována kontrasignace předsedy vlády, či jím pověřeného člena vlády a následná publikace ve Sbírce zákonů. Tyto akty mají z hlediska hmotněprávní úpravy retroaktivní působnost (vztahují se na činy spáchané před vydáním amnestijních rozhodnutí).

Další možné prameny trestního práva hmotného

Pokud budeme nahlížet na prameny trestního práva hmotného šířeji, lze mezi tyto prameny za určitých podmínek zařadit i zákony, které detailněji analyzují a definují pojmy, které jsou v trestním zákoníku zmíněny, nikoliv však definovány. Mezi tyto prameny tak mohou patřit například daňové předpisy, předpisy upravující podmínky hospodářské soutěže atd.

Prameny trestního práva procesního

Trestní právo procesní se zabývá postupem orgánů činných v trestním řízení při zjišťování, zda byl trestný čin spáchán a dále také upravuje trestní řízení. Trestní právo procesní tedy řeší, jakým způsobem je nalézána a vyvozována trestní odpovědnost.

Mezi prameny trestního práva procesního se řadí takové prameny, které upravují postup orgánů činných v trestním řízení.

V rámci trestního práva procesního se aplikuje stejné pravidlo jako v rámci trestního práva hmotného, a tímto pravidlem je, že pramenem neboli zdrojem trestního práva může být pouze zákon či mezinárodní smlouva dle čl. 10 Úmluvy (viz výše). Dále také platí, stejně jako u trestního práva hmotného, dělení pramenů na materiální a formální (viz kapitola prameny trestního práva).

Konkrétní prameny trestního práva procesního

Trestní řád

Trestní řád (z. č. 141/1961Sb.) je právní předpis, který ovládá trestní řízení. Tento předpis byl za dobu jeho existence několikrát novelizován. Stejně jako trestní zákoník v rámci trestního práva hmotného je i trestní řád rozdělen systematicky. Trestní řád je tvořen z pěti částí. Část první vymezuje účel zákona, základní zásady trestního řízení, práva a povinnosti osob zúčastněných, postup při zajišťování věcí atd. Tato část v sobě tedy zahrnuje ustanovení platná pro všechna stadia trestního řízení, pokud nestanoví trestní řád něco jiného. Část druhá stanovuje postup před zahájením trestního stíhání, jakož i zahájení trestního stíhání a další postup v něm. Současně tato část trestního řádu upravuje i známý institut zkráceného přípravného řízení. Část třetí upravuje samotné řízení před soudem. V této části jsou chronologicky řazena jednotlivá stádia řízení. Část čtvrtá obsahuje zejména ustanovení o udělení milosti a použití amnestie. Zbývající část pátá v sobě zahrnuje přechodná a závěrečná ustanovení.

Další prameny trestního práva procesního

Dalšími důležitými prameny trestního práva procesního jsou zákon o soudnictví ve věcech mládeže (zák. č. 218/2003 Sb.) a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (zák. č. 418/2011). Tyto zákony jsou pramenem jak trestního práva hmotného, tak i procesního. Oba dva tyto zákony jsou ve vztahu speciality jak k trestnímu zákoníku v rámci hmotného práva, tak k trestnímu řádu v rámci procesního práva.

Do kategorie pramenů trestního práva procesního také patří i další zákony, kterými jsou například:

Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (zák. č. 104/2013 Sb.). Tento zákon je zákonem speciálním vůči trestnímu řádu, a tedy pokud nestanoví-li tento zákon jinak užije se trestní řád. „Tento zákon upravuje postupy justičních, ústředních a jiných orgánů v oblasti mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních (dále jen „mezinárodní justiční spolupráce“) a postavení některých subjektů působících v této oblasti a zapracovává příslušné předpisy Evropské unie."

Zákon o soudech a soudcích (z. č. 6/2002 Sb.), který upravuje organizaci českých soudů a postavení soudců.

„Zákon o státním zastupitelství (z. č. 283/1993 Sb.), který upravuje postavení, působnost, vnitřní vztahy, organizaci a správu státního zastupitelství."

Zákon o advokacii (z. č. 85/1996 Sb.), který upravuje podmínky, za nichž mohou být poskytovány právní služby, jakož i poskytování právních služeb advokáty."

Zákon o Policii ČR (z. č. 273/2008 Sb.), který organizuje řízení Policie ČR a pojímá Policii ČR jako orgán na zajišťování bezpečnosti.

Zákon o výkonu trestu odnětí svobody (z. č. 84/1969 Sb.), který upravuje výkon trestu odnětí svobody ve věznicích a ve zvláštních odděleních vazebních věznic.

Zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (z. č. 254/2019 Sb.). Tento zákon upravuje výkon znalecké činnosti, placení znalečného a možné přestupky, kterých se mohou znalci dopustit při výkonu činnosti. Zákon o znalcích v tomto znění ovšem nabude účinnosti až k 1.1.2021.

Zákon o Probační a mediační službě (z. č. 257/2000 Sb.), kterým byla zřízena probační a mediační služba jako organizační složka České republiky.

„Zákon o ochraně svědků (z. č. 137/2001 Sb.), který upravuje poskytování zvláštní ochrany a pomoci svědku a dalším osobám, kterým v souvislosti s trestním řízením zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí."

Do kategorie pramenů trestního práva procesního se ale také řadí i některé prameny, které jsou již výše zařazeny do kategorie pramenů trestního práva hmotného. Těmito právními dokumenty jsou Ústava ČR, která upravuje zejména principy výkonu soudní moci, dále Listina základních práv a svobod v níž jsou obsaženy principy, které se uplatní při aplikaci trestního práva procesního. Do pramenů trestního práva hmotného i procesního se taktéž řadí i právní předpisy EU a rozhodnutí Ústavního soudu normativní povahy. Je důležité však podotknout, že existují i další zákony, normy a mezinárodní smlouvy, které lze klasifikovat jako prameny trestního práva procesního. Výše zmíněný výčet má být pouze základním přehledem nejdůležitějších zdrojů trestního práva procesního.

Zdroje

JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2017.

NOVOTNÝ, František. Trestní právo hmotné. 4. aktualizované a doplněné vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2017.

KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2012.

ŠÁMAL, Pavel. Oto, NOVOTNÝ a kol. Trestní právo hmotné. 8. přepracované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016.

CÍSAŘOVÁ, Dagmar. Trestní právo procesní. 4. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Linde, 2006.

JELÍNEK, Jiří. Trestní právo procesní. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2018.

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník

Zákon č. 141/1961 Sb., Trestní řád

Zákon č. 6/2002 Sb., Zákon o soudech a soudcích

Zákon č. 283/1993 Sb., Zákon o státním zastupitelství

Zákon č. 85/1996 Sb., Zákon o advokacii

Zákon č. 273/2008 Sb., Zákon o Policii ČR

Zákon č. 84/1969 Sb., Zákon o výkonu trestu odnětí svobody

Zákon č. 36/1967 Sb., Zákon o znalcích a tlumočnících

Zákon č. 257/2000 Sb., Zákon o Probační a mediační službě

Zákon č. 137/2001 Sb., Zákon o ochraně svědků