Poškozený

Pojmové vymezení

Poškozený

Poškozený je zcela nezávislou procesní stranou trestního řízení, která se řadí na stranu obžaloby. Může jím být jak osoba fyzická, tak právnická. Zájmy poškozeného a státního zástupce jsou srovnatelné. Žalobní právo však přísluší výlučně veřejnému žalobci, poškozený nemá právo podat obžalobu ani převzít trestní stíhání. Zákonodárce mu však dává možnost, jak ovlivnit zahájení trestního stíhání či jeho pokračování. Jednou ze základních zásad trestního řízení je zásada zvláštního přístupu k poškozenému.

Poškozeným je „ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil.“ (§ 43 TŘ)

Kdo není poškozeným:

„Za poškozeného se nepovažuje ten, kdo se sice cítí být trestným činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem.“ (§ 43 TŘ)

Trestním řádem jsou rozlišovány dvě skupiny poškozených:

• Ti, kteří mohou požadovat náhradu škody, nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení a navrhnout, aby soud uložil v odsuzujícím rozsudku obžalovanému povinnost uspokojit nárok poškozeného. Takový poškozený má právo být subjektem adhezního řízení a uplatnit své nároky přímo v trestním řízení. Jde především o poškozeného, kterému vznikla majetková škoda nebo újma na zdraví.

• Poškození, kteří tento nárok nemají.

Poškozený vs. Oběť

Pojmy poškozený a oběť se navzájem částečně překrývají. Stejná osoba může být v trestním řízení současně poškozeným i obětí trestného činu. Poškozeným může být na rozdíl od oběti i právnická osoba. Zároveň jím také může být i právní nástupce původně poškozené osoby. Pojem oběti je naopak širší v tom smyslu, že obětí jsou i pozůstalí, tedy osoby odlišné od toho, jehož zájmy jsou předmětem útoku. Dále v tom, že za oběť může být považována každá osoba, která se cítí být obětí spáchaného trestného činu, pokud nevyjde najevo opak nebo nejde zcela zjevně o zneužití postavení oběti.

Poškozený je pojem striktně procesní a je jím označován jeden ze subjektů trestního řízení a zároveň je i stranou trestního řízení. Účelem trestního řízení je výkon práv poškozeného. V případech, kdy by bylo třeba v řízení před soudem provádět další dokazování, které by podstatně protáhlou soudní řízení, je však možné poškozeného odkázat s jeho nárokem na občanskoprávní nebo jiné řízení.

„Poškozený, který je obětí trestného činu podle zákona o obětech trestných činů, má právo v kterémkoliv stadiu trestního řízení učinit prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život. Prohlášení lze učinit i písemně. Písemné prohlášení se v řízení před soudem provede jako listinný důkaz.“ (§ 43 TŘ) Tento institut má spíše má spíše terapeutický význam.

Podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů se „obětí rozumí fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil.“ V tomto případě se jedná o oběť přímou. „Byla-li trestným činem způsobena smrt oběti, považují se, utrpěli-li v důsledku smrti oběti újmu, za oběť též její příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojenec, osvojitel, manžel nebo registrovaný partner, druh nebo osoba, které oběť ke dni své smrti poskytovala nebo byla povinna poskytovat výživu. Je-li těchto osob více, považuje se za oběť každá z nich.“ (§ 2 ZOTČ) Pojem tedy zahrnuje i oběť nepřímou. Definice oběti podle zákona o obětech trestných činů je zcela nezávislá na pojmu poškozeného dle trestního řádu. Obětí je i ten, komu byla způsobena újma osobou, která není pro nedostatek věku či nepříčetnost trestně odpovědná.

Obětem je přiznána řada práv, která má nikoliv vůči pachateli, ale vůči státu. Oběť má právo na odbornou pomoc, která má sloužit k překonání následků trestného činu. Odborná pomoc spočívá zejména v psychologickém poradenství, sociálním poradenství, právní pomoci nebo v restorativních programech. Tato pomoc je obětem poskytována, dokud to vyžaduje její účel.

Za zvlášť zranitelnou oběť zákonodárce považuje:

1. dítě
2. osobu vysokého věku, osobu s fyzickým, psychickým nebo mentálním hendikepem nebo se smyslovým postižením, pokud je vzhledem k těmto skutečnostem ztíženo plné a účelné uplatnění této osoby ve společnosti ve srovnání s ostatními
3. oběť těchto trestných činů:
   • obchodování s lidmi
   • teroristický útok
4. dále oběť trestného činu:
   • proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti
   • zahrnujícího nátlak, násilí či pohrůžku násilím
   • spáchaného pro příslušnost k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob
   • spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny, jestliže v konkrétním případě hrozí nebezpečí způsobení druhotné újmy.

Zvlášť zranitelná oběť má právo na poskytnutí odborné pomoci bezplatně.

Újma

Újma může být majetkové i nemajetkové povahy.

Ublížení na zdraví

Ublížení na zdraví je újmou na přirozených právech člověka, rozumí se jím stav spočívající v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních duševních nebo tělesných funkcí znesnadňuje obvyklý způsob života poškozeného po nikoli krátkou dobu, a který vyžaduje lékařské ošetření. Zavazuje pachatele ke kompenzaci za vytrpěnou bolest a případné ztížení společenského uplatnění. Dále k náhradě nákladů péče o zdraví, jeho osobu nebo jeho domácnost a náhradě ušlého zisku. Cílem je zmírnění aktuálních i budoucích dopadů trestného činu na zdraví poškozeného.

Těžká újma na zdraví

„Těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví zmrzačení, ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivé útrapy, nebo delší dobu trvající porucha zdraví.“ (§ 122 TZ)

Majetková škoda

Majetková škoda je újmou na jmění, kterou je možné vyjádřit v penězích, a kterou došlo ke zmenšení nebo úbytku majetku poškozeného. Náhrada se realizuje uvedením v předešlý stav, a pokud to není možné nebo pokud o to poškozený požádá, peněžitou náhradou. Hradí se jednak damnum emergens, tedy škoda skutečně vzniklá a jednak lucrum cessans, tedy ušlý zisk.

Nemajetková újma

Rozumí se jí určité příkoří, kterým je zasahováno do osobní sféry poškozeného. Takový zásah je způsobilý poškodit poškozeného v intimní sféře, psychické rovině nebo v rodinných vztazích. Může jít například o újmu na dobrém jméně nebo pověsti. Podle občanského zákoníku může mít její náhrada podobu peněžitou nebo nepeněžitou. Nepeněžitou reparací tak může být například omluva nebo zveřejnění opravy. V rámci adhezního řízení lze však rozhodnout pouze o peněžité náhradě nemajetkové újmy.

Bezdůvodné obohacení

Jedná se o obohacení se na úkor druhého bez spravedlivého důvodu. Osoba tedy získá majetkový prospěch, který se nezakládá na žádném právním důvodu. Tento nárok je subsidiární, lze jej tedy uplatnit až v případě, že není možné domoci se plnění prostřednictvím nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy. K bezdůvodnému obohacení dojde v situaci, kdy pachatel získá trestným činem neoprávněně majetkovou hodnotu, o kterou se nesnížil majetek poškozeného a která zároveň nepředstavuje ušlý zisk. Může jít o případ, kdy pachatel nabyl nějakou hodnotu jako odměnu za trestný čin, či ji nabyl z výtěžku z trestného činu. V praxi tedy nejčastěji přichází v úvahu u trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti.

Práva poškozeného

Trestní řád přiznává poškozenému poměrně široké spektrum práv, která směřují k dosažení jeho morální satisfakce. Jedná se o práva, nikoliv o povinnost, aby poškozený svá práva skutečně vykonal. „Poškozený se může rovněž výslovným prohlášením sděleným orgánu činnému v trestním řízení vzdát procesních práv, které mu tento zákon jako poškozenému přiznává.“ (§ 43 TŘ) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného o jeho právech poučit a poskytnout mu možnost jejich uplatnění.

Poškozený má právo podat trestní oznámení, tedy oznámení o skutečnostech, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, přičemž státní zástupce a policejní orgán mají povinnost takové oznámení přijmout.

Poškozený „má právo činit návrh na doplnění dokazování, nahlížet do spisů, zúčastnit se sjednávání dohody o vině a trestu, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání nebo o schválení dohody o vině a trestu a před skončením řízení se k věci vyjádřit“ – pronést závěrečnou řeč. (§ 43 TŘ)

„Oprávnění poškozeného nemůže vykonávat ten, kdo je v trestním řízení stíhán jako spoluobviněný.“ (§ 44 TŘ) Tato podmínka se týká jak poškozených v postavení fyzických, tak právnických osob.

Pokud není poškozený osobou, která je plně svéprávná nebo pokud je omezen ve svéprávnosti, vykonává jeho práva zákonný zástupce nebo opatrovník. Opatrovníkem by měl být advokát, jestliže má být opatrovníkem ustanovena osoba odlišná od advokáta, je k tomu třeba jejího souhlasu. Opatrovníkem nebo zákonným zástupcem zároveň nemůže být osoba, u které existuje důvodná obava, že nebude řádně hájit zájmy poškozeného, protože má sama zájem na výsledku řízení.

Poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, má právo na doručení opisu rozsudku.

V případech, kdy poškozenému, který je zároveň obětí, hrozí nebezpečí ze strany pachatele, má právo na přístup k informacím o obviněném. Takovými informacemi jsou zejména to, že byl obviněný propuštěn nebo uprchl z vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, že došlo k přerušení výkonu trestu odnětí svobody, propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu ústavního ochranného léčení. Dále pokud byla změněna forma ochranného léčení z ústavní na ambulantní, pokud došlo k propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu zabezpečovací detence, změně zabezpečovací detence na ochranné léčení nebo byl obviněný či odsouzený vydán do cizího státu nebo předán do jiného členského státu Evropské unie.

Stejné právo přísluší i svědku, kterému hrozí nebezpečí, protože obviněný nebo odsouzený pobývá na svobodě.

Dále má nárok na doručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání a právo být vyrozuměn o tom, že po skončeném vyšetřování může prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování.

Zmocněnec poškozeného

Poškozený se může nechat zastupovat zmocněncem, přičemž zmocněncem může být i právnická osoba. Zmocněncem nesmí být osoba, která není plně svéprávná nebo jejíž svéprávnost je omezena, zároveň jím nesmí být osoba, která je k hlavnímu líčení předvolána jako svědek, znalec nebo tlumočník. Zmocněncem na rozdíl od obhájce nemusí být advokát.

Pokud je počet poškozených vysoký natolik, že by mohl ohrozit rychlost trestního stíhání, mohou poškození vykonávat svá práva pouze prostřednictvím společného zmocněnce, kterého si sami zvolí. Společný zmocněnec může za poškozené uplatňovat nárok na náhradu škody, činit návrhy a podávat opravné prostředky a žádosti. Dále má právo účastnit se všech úkonů, kterých se mohou účastnit poškození a být přítomen u vyšetřovacích úkonů, jejichž výsledek může sloužit jako důkaz v řízení před soudem. Je oprávněn klást obviněnému a dalším vyslýchaným otázky, poté co policejní orgán udělí slovo. Kdykoliv v průběhu úkonu může vznést námitku proti způsobu, jakým je prováděn. Díky těmto oprávněním se postavení zmocněnce blíží postavení obhájce.

Pokud poškozený,

a)    kterému byla způsobena úmyslným trestným činem těžká újma na zdraví, nebo

b)    který je pozůstalým po oběti, které byla trestným činem způsobena smrt,

osvědčí nedostatek prostředků k uhrazení nákladů vzniklých přibráním zmocněnce, má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu. Stejný nárok vzniká i tomu, kdo uplatnil řádně a včas nárok na náhradu škody, nejeví-li se vzhledem k povaze nároku zastoupení zmocněncem jako nadbytečné. (§ 51a TŘ)

Zmocnění zaniká, pominou-li důvody vedoucí k ustanovení zmocněnce poškozeného. Zmocnění zanikne i v případě, že zmocněnec z důležitých důvodů nemůže poškozeného nadále zastupovat. 

Předběžná opatření

Předběžná opatření slouží k ochraně poškozeného před kontaktem s obviněným, čímž by mohlo dojít k sekundární viktimizaci. Zároveň jsou prostředkem k zabránění obviněnému v pokračování v trestné činnosti. Spočívají v zákazu určitého jednání obviněného.

Předběžné opatření trvá, dokud to vyžaduje jeho účel. Může však trvat pouze do té doby, než nabyde rozsudek nebo jiné rozhodnutí, kterým se řízení končí, právní moci. Obviněný může kdykoliv žádat o to, aby bylo předběžné opatření zrušeno.

Trestní stíhání se souhlasem poškozeného

Existuje taxativní výčet deliktů, u kterých lze trestní stíhání zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Takového souhlasu je třeba v případě, že má být zahájeno trestní stíhání proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď. „Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh.“ (§ 100 TŘ) Pokud se jedná o trestný čin znásilnění, lze trestní stíhání proti tomu, kdo je nebo v době spáchání činu byl ve vztahu k poškozenému manželem, partnerem nebo druhem, zahájit pouze se souhlasem poškozeného, Souhlas s trestním stíháním může vzít poškozený kdykoliv zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit. „Je-li poškozených jedním skutkem několik, postačí souhlas byť jen jednoho z nich.“ (§ 163 TŘ)

Souhlas by měl poškozený státnímu zástupci, případně policejnímu orgánu, předložit písemně, pokud tak neučiní, měl by se o jeho vyjádření učinit záznam do protokolu. Pokud se poškozený nevyjádří k otázce, zda souhlasí s trestním stíháním, poskytne mu orgán činný v trestním řízení lhůtu, nejvýše 30 dní. Po uplynutí této lhůty již souhlas nelze udělit.

Toto ustanovení představuje výjimku ze zásady oficiality, tedy že orgány činné v trestním řízení postupují v řízení z úřední povinnosti. V tomto případě mohou orgány činné v trestním řízení postupovat z úřední povinnosti pouze za splnění výše uvedených podmínek, tedy po udělení souhlasu poškozeného s trestním stíháním. Nedostatek souhlasu poškozeného v případech, kdy trestní řád připouští stíhání pouze se souhlasem poškozeného je důvodem nepřípustnosti trestního stíhání.

Trestní zákoník vyjmenovává i případy, kdy souhlasu poškozeného není třeba, jedná se zejména o situace, kdy jsou pochybnosti o svobodném a vážně míněném projevu poškozeného. „Souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v § 163 odst. 1 není třeba, pokud:

a)   byla takovým činem způsobena smrt,

b)   poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu, pro kterou byla jeho svéprávnost omezena,

c)   poškozeným je osoba mladší 15 let,

d)   z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.“ (§ 163a TŘ)

Adhezní řízení

Adhezní řízení, tedy řízení, při kterém dochází k projednání nároku poškozeného na náhradu škody, netvoří samostatně oddělenou část řízení před soudem, ale splývá s ním. Poškozený může uplatňovat své nároky přímo v trestním řízení. Aby mohlo být v trestním řízení rozhodnuto o náhradě škody, musí poškozený prohlásit, že se se svým konkrétním nárokem připojuje k trestnímu řízení. Jedná se tak o výjimku ze zásady oficiality. Subjektem adhezního řízení není každý poškozený, ale pouze takový, který má podle zákona proti obžalovanému nárok na náhradu škody, nemajetkové újmy a vydání bezdůvodného obohacení. Újma nebo bezdůvodné obohacení musí být v příčinné souvislosti s trestným činem, který je stíhán v řízení před soudem.

Nárok poškozeného se z hmotněprávního hlediska posuzuje podle soukromoprávní úpravy, nejčastěji tedy podle nového občanského zákoníku.

„Poškozený je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. (§ 43) Tento návrh nelze podat, bylo-li o nároku již rozhodnuto v občanskoprávním nebo v jiném příslušném řízení.“ (§ 44 TŘ) Tímto rozhodnutím se se rozumí i rozhodnutí, které ještě není v právní moci.

„Uplatňuje-li práva poškozeného osoba, které toto právo zřejmě nepřísluší, vysloví soud usnesením, že onu osobu jako poškozeného k hlavnímu líčení nepřipouští.“ (§ 206 TŘ)

Trestní řád nezná překážku litispendence. Tím, že poškozený již podal žalobu u civilního soudu, tedy nevzniká překážka zahájeného řízení. Pokud už bylo o nároku rozhodnuto v jiném řízení, je třeba oprávněnou osobu poučit, v případě, že na svém návrhu i přesto trvá, vysloví soud usnesením, že tato osoba nemůže v trestním řízení svůj nárok dále uplatňovat.

Pokud škodu způsobí více obviněných, musí poškozený uplatnit nárok na náhradu škody vůči každému z nich. Obvinění potom odpovídají za škodu buď společně a nerozdílně nebo podle své účasti na jejím způsobení. Hovoříme o solidární nebo dělené odpovědnosti. Solidární odpovědnost nastává, pokud škoda vznikla jednáním obviněných v některé z forem trestné součinnosti. O dělenou odpovědnost půjde v případě, kdy soud musí posuzovat podíl jednotlivých škůdců bez ohledu na to, zda jsou všichni trestně stíhání.

Náležitosti návrhu

„Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatňuje nebo z jakých důvodů a v jakém rozsahu se uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení.“ (§ 43 TŘ) Pokud výše škody není přímo znakem skutkové podstaty trestného činu, je povinností poškozeného specifikovat přesnou výši vzniklé škody, přičemž to samé platí o bezdůvodného obohacení.

„Důvod a výši škody, nemajetkové újmy nebo bezdůvodného obohacení je poškozený povinen doložit. O těchto právech a povinnostech musí být poškozený poučen.“ (§ 43 TŘ)

Povinnost k náhradě škody není možné uložit tomu obviněnému, proti kterému poškozený svůj nárok neuplatnil. V případě, že byl nárok řádně uplatněn, vzniká poškozenému několik dalších procesních práv, kterými jsou nárok na bezplatné zastoupení nebo zastoupení za sníženou odměnu, dále možnost podání opravného prostředku – stížnosti proti usnesení o zastavení trestního stíhání a usnesení o postoupení věci jinému orgánu. V obou případech má stížnost odkladný účinek.

Zajištění nároku poškozeného

V praxi často dochází k situaci, kdy se obviněný snaží zbavit se svého majetku, aby tak zmařil nebo ztížil uspokojení nároku poškozeného. Proto trestní řád obsahuje institut zajištění nároku poškozeného. Toto oprávnění přísluší státnímu zástupci nebo soudu, a to v závislosti na stadiu, ve kterém se trestní řízení nachází. Pokud tedy existuje důvodná obava, že bude zajištění nároku poškozeného ztěžováno nebo mařeno, je možné nárok až do pravděpodobné výše škody zajistit na majetku obviněného.

Obsahem usnesení o zajištění majetku je zákaz nakládat s věcmi, které jsou uvedeny v usnesení o zajištění. Takové věci nemůže obviněný převádět ani jinak zatěžovat. Pokud by obviněný s věcmi nakládal, převedl je nebo je zatížil, bylo by takové jednání neplatné.

Poškozený se na zajištění nároku může výrazně podílet. Především může dát podnět k zajištění nebo ke způsobu jeho provedení. Je to právě poškozený, kdo by měl podat orgánům činným v trestním řízení návrh na zajištění majetku. V přípravném řízení může nárok zajistit i státní zástupce, pokud by hrozilo nebezpečí z prodlení.

Zajistit nelze nárok, který nelze v trestním řízení uplatnit. Není možné zajistit majetek, který je vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění, jsou jím věci, které jsou nezbytné k uspokojení životních potřeb a peněžité dávky pro osoby se zdravotním postižením, příspěvek na péči apod.

Od zajišťovacích úkonů může být upuštěno, pokud obviněný, nebo i jiná osoba s jeho souhlasem, složí na účet soudu peněžitou jistotu, která bude svou výši odpovídat nároku poškozeného. Peněžitá jistota je zrušena nebo omezena, když pominou důvody pro zajištění nároku poškozeného. Pokud není rozhodnuto jinak, trvá do právní moci odsuzujícího rozsudku.

Poškozený musí vždy být o zajištění svého nároku vždy vyrozuměn. Obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění.

Rozhodování o nároku

O nároku poškozeného je soudem rozhodnuto pouze v případě, že řízení dospěje k vyhlášení rozsudku, resp. vydání trestního příkazu. Při rozhodování o nároku na náhradu škody je soud vázán návrhem poškozeného do té míry, že nemůže přiznat poškozenému více, než kolik požadoval. Trestní soud nemůže nárok poškozeného zamítnout, může pouze nárok přiznat nebo odkázat poškozeného na jiné řízení, přičemž na odkázání na jiné řízení by se měl omezit pouze v případě, kdy by se dokazováním nároků poškozeného trestní řízení výrazně prodloužilo. Výrok o nárocích poškozeného však soud učiní jen v případě, že poškozený svůj nárok uplatnil řádně a včas.

Při vydávání rozsudku mohou nastat následující situace:

1. Soud zprostí obžalovaného obžaloby a odkáže poškozeného s jeho nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních, případně na jiné příslušné řízení.
2. Soud uzná obžalovaného vinným a rozhodne jedním z těchto způsobů:
   • Přizná nárok na náhradu škody, nemajetkové újmy či vydání bezdůvodného obohacení.
   • Odkáže poškozeného s celým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních, případně na jiné příslušné řízení.
   • Přizná uplatněný nárok jen zčásti a se zbytkem nároku odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních či jiné příslušné řízení.

V řízení o nárocích poškozeného nelze pokračovat, jestliže byla věc postoupena jinému orgánu, trestní stíhání bylo přerušeno nebo zastaveno. V takových případech dává zákonodárce možnost poškozenému podat opravný prostředek, kterým je stížnost.

V případě, že je obviněný pravomocně odsouzen, je povinen poškozenému nahradit náklady k účelnému uplatnění svého nároku v trestním řízení.

Přechod práv

„Jde-li o uplatnění nároku na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení, přecházejí práva, která tento zákon přiznává poškozenému, i na jeho právního nástupce.“ (§ 45 TŘ) Pokud tedy poškozený zemře, případně jako právnická osoba zanikne, dochází k přechodu či převodu práv. Právním nástupcem poškozené fyzické osoby jsou jeho dědicové. Úlohou soudu v adhezním řízení je zjistit, kdo z nich a v jakém rozsahu bude pokračovat v právech poškozeného. Právo na náhradu nemajetkové újmy z pochopitelných důvodů nepřechází.

Opravné prostředky

Rozhodnutí o nárocích je po formální stránce součástí rozsudku. Poškozený tedy může rozsudek napadnout, ale pouze co do výroku o náhradě škody, nikoli pro nesprávnost výroku o vině. Může napadnout jak výrok, kterým byl zcela odkázán na jiné řízení, tak i výrok, kterým byl odkázán zčásti. Dále se může odvolat proti povolení splátek, jejich výši, podmínkám splatnosti i proti úplně chybějícímu výroku. Jestliže poškozený nevyužije svého práva podat opravný prostředek, může jej za něj podat státní zástupce.

Poškozeným podané odvolání nikterak nebrání tomu, aby ostatní části rozsudku nabyly právní moci.

Poškozenému nepřísluší právo podat odpor proti trestnímu příkazu a nemá ani právo podávat mimořádné opravné prostředky.

Pokud se odvolací soud omezí pouze na zrušení výroku o náhradě škody, odkáže poškozeného na příslušné řízení. Věc se k novému projednání soudu prvního stupně nevrací.

Odklony v trestním řízení ve vztahu k poškozenému

V některých případech může poškozený dosáhnout uspokojení dříve, než dojde k vyhlášení rozsudku nebo vydání trestního příkazu. K tomu slouží institut odklonů v trestním řízení, mezi které se řadí dohoda o vině a trestu, narovnání, podmíněné zastavení trestního stíhání, podmíněné odložení podání návrhu na potrestání a v řízení ve věcech mladistvých odstoupení od trestního stíhání. Podmínkou pro uplatnění těchto institutů je alespoň částečná náhrada škody způsobené trestným činem nebo jiné odčinění vzniklé újmy. Tato rozhodnutí sice nejsou podmíněna souhlasem poškozeného, k jeho stanovisku by se však vzhledem k potřebné součinnosti mělo přihlédnout. Uspokojení prostřednictvím některého z odklonů může být pro poškozeného výhodnější a mnohem rychlejší než ve standardním trestním řízení.

V odklonech v trestním řízení hraje významnou roli Probační a mediační služba. Úkolem probačních úředníků je urovnat konflikt mezi poškozeným a pachatelem tak, aby byla naplněna podstata odklonů v trestním řízení.

Zdroje

JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, 864 s.

FENYK, Jaroslav. CÍSAŘOVÁ Dagmar. GŘIVNA, Tomáš a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, 952 s.

DRAŠTÍK, Antonín. FENYK, Jaroslav a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2017, 1276 s.

ŠÁMAL, Pavel. MUSIL, Jan. KUCHTA, Josef a kol. Trestní právo procesní. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2013, 1056 s.

Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád

Zákon č. 45/2013 Sb., zákon o obětech trestných činů a o změně některých zákonů