Domněnka smrti

Vymezení pojmu

Smrt je zákonem definována jako nevratná ztráta funkce celého mozku, včetně mozkového kmene, nebo nevratná zástava krevního oběhu.¹

Smrt je právní skutečnost obdobně jako narození. Obě tyto skutečnosti jsou významné, neboť narozením člověk získává právní osobnost a smrtí ji ztrácí. Je tak důležité, aby mohl být tento okamžik jednoznačně stanoven. Pro stanovení smrti člověka stanoví zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) dva způsoby. Jednak důkaz smrti a jednak domněnku smrti v závislosti na stupni jistoty (pravděpodobnosti), že smrt nastala. 

Domněnku smrti lze definovat jako právní konstrukt, který vytváří vyvratitelnou domněnku, že se na člověka, rozhodnutím soudu prohlášeného za mrtvého, hledí jako by skutečně zemřel.²

Právní úprava

Uvedený institut je upraven zejména v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to v části první – Obecná část, Hlava II – Osoby, Díl 2 – Fyzické osoby § 71 až §76.

Další úprava je pak v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), zákoně č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), zákoně č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen ZŘS), zákoně č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství,

Důkaz smrti

Důkaz smrti je upraven v § 26 OZ a předpokládá dvě možné varianty.

Jestliže je smrt člověka jednoznačná, pak podle § 26 odst. 1 OZ se smrt prokazuje veřejnou listinou vystavenou po prohlédnutí těla mrtvého. Postup při prohlídce upravuje zákon o zdravotních službách³, jehož výsledkem je vystavení Listu o prohlídce zemřelého, na jehož základě vydá matriční úřad úmrtní list⁴, který je veřejnou listinou.

Jestliže však nastane situace, že nelze prohlídku těla zemřelého provést vůbec (např. potopení lodi) nebo nelze tělo identifikovat (např. výbuch), pak soud, i bez návrhu, postupem podle § 26 odst. 2 OZ prohlásí člověka za mrtvého a určí den smrti, jestliže se právě s ohledem na okolnosti události, při které mělo dojít k úmrtí, jeví smrt člověka, bez jakýchkoliv pochybností, jako naprosto jistá. V tomto případě provede na základě rozhodnutí soudu matriční úřad zápis do knihy úmrtí.⁵

Domněnka smrti obecně

Nelze-li smrt člověka stanovit na základě důkazu smrti podle § 26 OZ, je možné takto učinit na základě domněnky smrti podle § 71 a násl. OZ. Řízení o prohlášení člověka za mrtvého podle § 54 a násl. ZŘS se zahajuje pouze na návrh. Návrh podává ten, kdo má na tom právní zájem, tedy osoby, jejichž práva či povinnosti mohou být nepřítomností dané osoby dotčeny (např. manželka, partner, děti). Pokud by zde žádná taková osoba nebyla, bylo by možné člověka prohlásit za mrtvého, dovodí-li se zájem státu na prohlášení za mrtvého.⁶ Návrh je pak oprávněno podat podle § 8 odst. 1 písm. e) odst. 2 ZŘS státní zastupitelství.⁷ Soud svým rozhodnutím prohlásí člověka za mrtvého a současně určí den, který se pokládá za den jeho smrti (postup podle § 71 odst. 1 OZ) nebo den, který nezvěstný zřejmě nepřežil (postup podle § 72 OZ). Na základě rozhodnutí soudu provede matriční úřad zápis do knihy úmrtí.⁸

Domněnka smrti u člověka pravděpodobně mrtvého

Ustanovení § 71 OZ se vztahuje na případy, kdy není možné ze zjištěných okolností dospět k jednoznačnému závěru, že smrt člověka je zcela jistá (chybí přímý důkaz), ale je velmi pravděpodobná a s ohledem na okolnosti (např. pád z útesu do moře) je na místě důvodně předpokládat, že osoba již nežije. Dospěje-li soud na základě posouzení rozhodných okolností k závěru, že lze mít důvodně za to (vyvratitelná právní domněnka), že daný člověk skutečně zemřel, pak je povinen⁹ rozhodnou o prohlášení tohoto člověka za mrtvého a určit den, který se pokládá za den jeho smrti.

Domněnka smrti u člověka nezvěstného

Ustanovení § 72 až § 75 OZ upravuje podmínky prohlášení za mrtvého u člověka, který již byl soudem prohlášen za nezvěstného (podle § 66 a násl. OZ) a člověka, který se stal nezvěstný a v závislosti na tomto statusu nezvěstného stanoví v § 73 až 75 OZ rozdílnou délku doby, která musí uplynout, aby mohlo být rozhodnuto o prohlášení nezvěstného za mrtvého. Ustanovení § 72 OZ dopadá na případy, kdy není dána jistota smrti (§ 26 OZ) a není dána ani dostatečná míra pravděpodobnosti smrti pro postup podle § 71 OZ.¹⁰ Skutkově se bude jednat o takové události, u nichž budou na místě vážné pochyby, zda člověk zemřel, nebo žije, avšak s ohledem na konkrétní okolnosti, je míra pravděpodobnosti, že člověk již zemřel, vyšší než míra pravděpodobnosti, že je naživu (např. dobrodruh v pralese, kde vypukla epidemie nebezpečné nemoci, nepodal o sobě delší dobu zprávu, nebo novinář v oblasti, kde je válečný konflikt, přestal být kontaktní, případně opuštění bydliště starým člověkem trpícím těžkou nemocí). Vzhledem k tomu, že v těchto případech není smrt člověka jistá, jsou právě v zájmu ochrany práv této osoby stanoveny doby, které musí uplynout, aby soud o prohlášení za mrtvého mohl rozhodnout, neboť prohlášením za mrtvého ztrácí člověk právní osobnost.¹¹ Soud zde, na rozdíl od § 71 OZ, má možnost uvážení¹², zda a po jaké dlouhém době (vzhledem k okolnostem) rozhodne o prohlášení nezvěstného člověka za mrtvého a určí i den, který nezvěstný zřejmě nepřežil, když při nejistotě určení takového dne, bude na místě za tento den považovat poslední den lhůty uvedené v § 73 až § 75 OZ.¹³   Má se za to, že tento den je dnem smrti nezvěstného, což může mít význam pro jiné právní vztahy (např. dědění).

Za podmínek uvedených výše je pak možné prohlásit za mrtvého člověka, a to

-        podle § 73 OZ, který byl prohlášen za nezvěstného ve smyslu § 66 OZ nejdříve po uplynutí doby pěti let od konce roku, v němž rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného nabylo právní moci. To však neplatí, jestliže se v průběhu uvedené doby objeví zpráva (byl viděn živý, byl obdržen dopis s rukopisem nezvěstného, telefonoval a byl poznán po hlase), na základě které lze mít za to, že nezvěstný je stále na živu, neboť v důsledku této zprávy zanikají účinky rozhodnutí, kterým byl prohlášen za nezvěstného (§ 68 OZ).¹⁴ O tomto člověku už neplatí, že byl prohlášen za nezvěstného, jak předpokládá § 73 OZ, a nelze tak již podle tohoto ustanovení postupovat, nýbrž je na místě postup podle § 74 nebo § 75 OZ.   

-        podle § 74 odst. 1 OZ, který nebyl prohlášen za nezvěstného ve smyslu § 66 OZ, ale stal se nezvěstný de facto tím, že opustil bydliště, nepodal o sobě zprávu a není známo, kde se zdržuje, nejdříve po uplynutí doby sedmi let od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva (viz výše), z níž lze soudit, že byl naživu.

-        podle § 74 odst. 2 OZ, který se stal nezvěstným v době, kdy ještě nedosáhl věku osmnácti let, nejdříve po uplynutí roku, v němž uplyne dvacet pět let od jeho narození. Uvedené ustanovení dopadá i na nezletilé, kteří nabyli plné svéprávnosti před nabytím zletilosti podle § 30 odst. 2 OZ a zákon tak nezletilým poskytuje vyšší ochranu než osobám zletilým.¹⁵

-        podle § 75 OZ, který se stal nezvěstným, když byl účastníkem události (např. nacházel se přímo v oblasti zemětřesení nebo výbuchu sopky a poté už o něm nebyly zprávy, avšak nebylo nalezeno tělo), při níž byl v ohrožení života nejen on sám, ale další větší počet osob, nejdříve po uplynutí doby tří let od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva (viz výše), z níž lze soudit, že byl naživu.

Důsledky prohlášení za mrtvého a jeho změna

Jakmile rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého nabude právní moci, nastávají účinky uvedené v § 71 odst. 2 OZ. Na člověka se hledí jako by zemřel, ve smyslu § 23 OZ ztratil svou právní osobnost a přestal být subjektem právních vztahů. Dnem, který se pokládá za den jeho smrti, zaniká jeho manželství či registrované partnerství.

Uvedené však (s výjimkou, že se neobnovuje manželství ani registrované partnerství) neplatí bezvýhradně, když § 71 a § 72 OZ jsou postaveny na vyvratitelné právní domněnce, že lze důvodně předpokládat, že člověk zemřel. V § 76 OZ jsou vymezeny okolnosti, pro které je možné rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého revidovat, neboť je v rozporu se skutečným stavem.

Jednak může být zjištěno, že člověk zemřel skutečně (bylo nalezeno jeho tělo a pitvou byl stanoven den smrti) a domněnka smrti je nahrazena důkazem smrti (§ 26 odst. 2 OZ).¹⁶ Nebo může vyjít dodatečně najevo, že člověk zemřel v jiný den, než který určil soud (např. byl viděn po tomto dnu). V takovém případě soud rozhodne o změně dne, který byl uveden v původním rozhodnutí o prohlášení za mrtvého podle § 58 ZŘS.

Může však být také následně zjištěno, že člověk, jenž byl prohlášen za mrtvého, je stále naživu, nebo žil v den, od kterého dosud neuplynula lhůta stanovená k tomu, aby nezvěstný mohl být prohlášen za mrtvého. V tomto případě soud původní rozhodnutí o prohlášení za mrtvého zruší podle § 57 ZŘS. To má za následek, že člověk opět nabývá právní osobnost ve smyslu § 15 a § 23 OZ a stává se opět subjektem právních vztahů s výjimkou uvedenou v § 76 OZ. Tato výjimka spočívá v tom, že se neobnovuje manželství či registrované partnerství, když v mezidobí by se mohlo stát, že druhý manžel uzavře nové manželství nebo registrované partnerství.

Seznam zdrojů

1. § 2 písm. e) zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon)

2. https://is.muni.cz/th/xb22d/Diplomova_prace.pdf

3. § 83 a násl. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)

4. § 25 odst. 5 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů

5. § 21 odst. 2 písm. b) zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů

6. Petrov, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck 2019, s. 125

7. § 5 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství

8. § 21 odst. 2 písm. b) zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů

9. Švestka, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář, Svazek I. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwers ČR, 2020, s. 253

10. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 355

11. Petrov, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck 2019, s. 126

12. Švestka, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář, Svazek I. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwers ČR, 2020, s. 253

13. Švestka, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář, Svazek I. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwers ČR, 2020, s. 256

14. Švestka, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář, Svazek I. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwers ČR, 2020, s. 259

15. Švestka, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář, Svazek I. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwers ČR, 2020, s. 261-262

16. Švestka, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář, Svazek I. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwers ČR, 2020, s. 264