Propadnutí majetku: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „== Historický kontext == === Pojem konfiskace === Konfiskace je opatřením s dlouhou historickou pamětí i tradičním místem ve fungování a myšlen…“) (Značka: editace z VisualEditoru) |
(Značka: editace z VisualEditoru) |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
=== Pojem konfiskace === | === Pojem konfiskace === | ||
| − | Konfiskace je opatřením s dlouhou historickou pamětí i tradičním místem ve fungování a myšlení společnosti. Její historie na našem území sahá až do doby stavovské monarchie, kdy upravovalo jak městské, tak stavovské právo konfiskaci celého majetku odsouzeného i jeho dědiců ve prospěch státu, resp. panovníka.<ref>MALÝ, K. a kol. Dějiny českého a česko-slovenského práva do roku 1945. 4. vyd. Praha: Leges, 2010, s. 142, s. 190. </ref> '''Pojem „konfiskace“ bývá chápán v trojím významu: 1. jako institut, 2. jako způsob, a 3. jako fenomén.''' | + | Konfiskace je opatřením s dlouhou historickou pamětí i tradičním místem ve fungování a myšlení společnosti. Její historie na našem území sahá až do doby stavovské monarchie, kdy upravovalo jak městské, tak stavovské právo konfiskaci celého majetku odsouzeného i jeho dědiců ve prospěch státu, resp. panovníka.<ref name=":0">MALÝ, K. a kol. Dějiny českého a česko-slovenského práva do roku 1945. 4. vyd. Praha: Leges, 2010, s. 142, s. 190. </ref> '''Pojem „konfiskace“ bývá chápán v trojím významu: 1. jako institut, 2. jako způsob, a 3. jako fenomén.''' |
# Předně se jedná o druh trestu spočívající v odnětí majetku bez náhrady. Ve starších dobách bylo odnímání majetku chápáno jako přirozená součást fungování společnosti. Většinou směřovaly vůči konkrétnímu pachateli, ale mohly mít také kolektivní charakter. | # Předně se jedná o druh trestu spočívající v odnětí majetku bez náhrady. Ve starších dobách bylo odnímání majetku chápáno jako přirozená součást fungování společnosti. Většinou směřovaly vůči konkrétnímu pachateli, ale mohly mít také kolektivní charakter. | ||
# Šířeji půjde o každé odnětí majetku bez náhrady. Toto vymezení bude zahrnovat různé zásahy do majetkových práv postiženého jako zabavení majetku nebo jeho části, zabavení věci apod. | # Šířeji půjde o každé odnětí majetku bez náhrady. Toto vymezení bude zahrnovat různé zásahy do majetkových práv postiženého jako zabavení majetku nebo jeho části, zabavení věci apod. | ||
| − | # Konfiskace, které jsou nejznámější a současně také nejspornější, se uplatňovaly v souvislosti s mimořádnými událostmi (odboji, válkami, revolucemi): jednalo se především o období husitství, stavovských povstání a světových válek (zvl. po druhé světové válce). Jsou součástí národního myšlení a identity (konfiskace jako fenomén).<ref name=": | + | # Konfiskace, které jsou nejznámější a současně také nejspornější, se uplatňovaly v souvislosti s mimořádnými událostmi (odboji, válkami, revolucemi): jednalo se především o období husitství, stavovských povstání a světových válek (zvl. po druhé světové válce). Jsou součástí národního myšlení a identity (konfiskace jako fenomén).<ref name=":1">HORÁK, Ondřej. MARETHOVÁ, Zuzana. Konfiskace. In SCHELLE, Karel. TAUCHEN, Jaromír (eds.). ''Encyklopedie českých právních dějin''. Sv. III. K–M. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, s. 241–245. </ref> |
=== Konfiskace v právní úprav po roce 1918 === | === Konfiskace v právní úprav po roce 1918 === | ||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
=== Trest odnětí majetku v období 1945-1989 === | === Trest odnětí majetku v období 1945-1989 === | ||
| − | K výrazným zásahů, do vlastnických vztahů docházelo po roce 1945 (zvl. u osob německé a maďarské národnosti '''na základě tzv. Benešových dekretů''') a po roce 1948 (řady složek společnosti; zmínit můžeme například propadnutí věci/majetku podle § 453a OZ 1964 aplikované na emigranty).<ref name=": | + | K výrazným zásahů, do vlastnických vztahů docházelo po roce 1945 (zvl. u osob německé a maďarské národnosti '''na základě tzv. Benešových dekretů''') a po roce 1948 (řady složek společnosti; zmínit můžeme například propadnutí věci/majetku podle § 453a OZ 1964 aplikované na emigranty).<ref name=":1" /> |
Výsledkem právnické dvouletky v období komunistického režimu byl '''trestní zákon č. 86/1950 Sb.''', podle kterého bylo tento trest možné uložit pouze '''jako trest vedlejší''' ve dvou, poměrně kontrastních případech, a to při odsouzení k trestu smrti nebo za úmyslný trestný čin k odnětí svobody převyšující dvě léta, přičemž na otázku majetkového prospěchu brán zřetel vůbec nebyl. | Výsledkem právnické dvouletky v období komunistického režimu byl '''trestní zákon č. 86/1950 Sb.''', podle kterého bylo tento trest možné uložit pouze '''jako trest vedlejší''' ve dvou, poměrně kontrastních případech, a to při odsouzení k trestu smrti nebo za úmyslný trestný čin k odnětí svobody převyšující dvě léta, přičemž na otázku majetkového prospěchu brán zřetel vůbec nebyl. | ||
| Řádek 21: | Řádek 21: | ||
== Podstata trestu propadnutí majetku == | == Podstata trestu propadnutí majetku == | ||
| − | Trest propadnutí majetku je '''nejpřísnější majetkovou sankcí'''. Představuje výjimku z ústavní ochrany nedotknutelnosti majetku jako základního občanského práva (čl. 11 LZPS). S ohledem na tvrdost tohoto trestu je možno jej uložit pouze za nejzávažnější TČ a za splnění dalších omezujících podmínek.<ref>JELÍNEK, Jiří. ''Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část''. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2016. Student (Leges), s. 421.</ref> | + | Trest propadnutí majetku je '''nejpřísnější majetkovou sankcí'''. Představuje výjimku z ústavní ochrany nedotknutelnosti majetku jako základního občanského práva (čl. 11 LZPS). S ohledem na tvrdost tohoto trestu je možno jej uložit pouze za nejzávažnější TČ a za splnění dalších omezujících podmínek.<ref>JELÍNEK, Jiří. ''Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část''. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2016. Student (Leges), s. 421.</ref> Soud může tento trest uložit v případech, kdy: |
| + | # je ukládán výjimečný trest (§ 54, § 66 odst. 1 TZ), | ||
| + | # je pachatel odsouzen za zvlášť závažný zločin, jímž pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch (§ 14 odst. 3, § 66 odst. 1 TZ), | ||
| + | # TZ uložení tohoto trestu za spáchaný zločin dovoluje, a to jako samostatný trest nebo i vedle jiného trestu (§ 66 odst. 2 TZ). | ||
| + | Trestem propadnutí majetku se odnímá pachateli buď celý jeho majetek, nebo část tohoto majetku, a propadlý '''majetek pachatele přechází na stát'''. Majetkem se rozumí souhrn všech majetkových hodnot, tj. věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných jiných hodnot. Jde tedy o souhrn všech aktiv pachatele. | ||
| + | |||
| + | Trest propadnutí majetku '''nelze uložit vedle peněžitého trestu''' (§ 53 odst. 1 věta druhá). Trest propadnutí majetku je jedním z trestů, které lze uložit i trestně odpovědné PO za TČ, jehož se dopustila (§ 15 odst. 1 písm. b), § 17 ZoTOPO), a to za obdobných předpokladů, jaké se vyžadují u FO. '''Mladistvému nelze uložit''' '''trestní opatření odpovídající trestu propadnutí majetku''' (viz taxativní výčet druhů trestních opatření v § 24 odst. 1 ZSVM).<ref name=":0" /> | ||
| + | |||
| + | == Okolnosti spáchaného trestného činu == | ||
| + | Při ukládání tak citelného trestu, jakým je trest propadnutí majetku, musí soud pečlivě zvážit jak okolnosti spáchaného činu, tak i osobu a poměry pachatele, zvláště '''poměry rodinné a majetkové''', ale též '''oprávněný zájem poškozených na náhradě škody'''. | ||
Verze z 28. 1. 2020, 12:17
Obsah
Historický kontext
Pojem konfiskace
Konfiskace je opatřením s dlouhou historickou pamětí i tradičním místem ve fungování a myšlení společnosti. Její historie na našem území sahá až do doby stavovské monarchie, kdy upravovalo jak městské, tak stavovské právo konfiskaci celého majetku odsouzeného i jeho dědiců ve prospěch státu, resp. panovníka.[1] Pojem „konfiskace“ bývá chápán v trojím významu: 1. jako institut, 2. jako způsob, a 3. jako fenomén.
- Předně se jedná o druh trestu spočívající v odnětí majetku bez náhrady. Ve starších dobách bylo odnímání majetku chápáno jako přirozená součást fungování společnosti. Většinou směřovaly vůči konkrétnímu pachateli, ale mohly mít také kolektivní charakter.
- Šířeji půjde o každé odnětí majetku bez náhrady. Toto vymezení bude zahrnovat různé zásahy do majetkových práv postiženého jako zabavení majetku nebo jeho části, zabavení věci apod.
- Konfiskace, které jsou nejznámější a současně také nejspornější, se uplatňovaly v souvislosti s mimořádnými událostmi (odboji, válkami, revolucemi): jednalo se především o období husitství, stavovských povstání a světových válek (zvl. po druhé světové válce). Jsou součástí národního myšlení a identity (konfiskace jako fenomén).[2]
Konfiskace v právní úprav po roce 1918
V ČSR byl trest zabavení majetku zakotven staronově v řadě speciálních předpisů. Vzhledem k rozšíření lichevních praktik v souvislosti s válečným a poválečným strádáním, se tento trest objevil také v protilichevních zákonech. V zákoně č. 50/1923 SB., na ochranu republiky byl v §29 zakotven "Trest peněžitý a zabavení jmění". Na základě tohoto trestu bylo možno zabavit část jmění (a to u zločinů podle § 1-5 a ž č. 1 a 2). Dále byl konfiskace mimo jiné také zakotvena v §184 ("Zabavení jmění") v zákoně č. 131/1936 SB., o obraně státu.
Trest odnětí majetku v období 1945-1989
K výrazným zásahů, do vlastnických vztahů docházelo po roce 1945 (zvl. u osob německé a maďarské národnosti na základě tzv. Benešových dekretů) a po roce 1948 (řady složek společnosti; zmínit můžeme například propadnutí věci/majetku podle § 453a OZ 1964 aplikované na emigranty).[2]
Výsledkem právnické dvouletky v období komunistického režimu byl trestní zákon č. 86/1950 Sb., podle kterého bylo tento trest možné uložit pouze jako trest vedlejší ve dvou, poměrně kontrastních případech, a to při odsouzení k trestu smrti nebo za úmyslný trestný čin k odnětí svobody převyšující dvě léta, přičemž na otázku majetkového prospěchu brán zřetel vůbec nebyl.
Až v trestním zákoně č. 140/1961 Sb. bylo podmínkou jeho uložení odsouzení pachatele k výjimečnému trestu nebo k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za závažný úmyslný trestný čin, jímž získal, nebo se snažil získat majetkový prospěch. Tento trest připadal v úvahu v případě závažnějších trestných činů spáchaných z nepřátelství k socialistickému zřízení nebo ze zištnosti.[3]
Právní úprava po roce 1989
Po roce 1989 došlo v zákonné úpravě k vymezení podmínek uložení trestu propadnutí majetku takovým způsobem, aby jím byla postihována nejzávažnější trestná činnost, zvláště organizovaná. Účelem trestu propadnutí majetku tak má být především znemožnění pachatelům nejzávažnější trestné činnosti v jejím pokračování za pomoci předem takto získaného kapitálu.[4]
Podstata trestu propadnutí majetku
Trest propadnutí majetku je nejpřísnější majetkovou sankcí. Představuje výjimku z ústavní ochrany nedotknutelnosti majetku jako základního občanského práva (čl. 11 LZPS). S ohledem na tvrdost tohoto trestu je možno jej uložit pouze za nejzávažnější TČ a za splnění dalších omezujících podmínek.[5] Soud může tento trest uložit v případech, kdy:
- je ukládán výjimečný trest (§ 54, § 66 odst. 1 TZ),
- je pachatel odsouzen za zvlášť závažný zločin, jímž pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch (§ 14 odst. 3, § 66 odst. 1 TZ),
- TZ uložení tohoto trestu za spáchaný zločin dovoluje, a to jako samostatný trest nebo i vedle jiného trestu (§ 66 odst. 2 TZ).
Trestem propadnutí majetku se odnímá pachateli buď celý jeho majetek, nebo část tohoto majetku, a propadlý majetek pachatele přechází na stát. Majetkem se rozumí souhrn všech majetkových hodnot, tj. věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných jiných hodnot. Jde tedy o souhrn všech aktiv pachatele.
Trest propadnutí majetku nelze uložit vedle peněžitého trestu (§ 53 odst. 1 věta druhá). Trest propadnutí majetku je jedním z trestů, které lze uložit i trestně odpovědné PO za TČ, jehož se dopustila (§ 15 odst. 1 písm. b), § 17 ZoTOPO), a to za obdobných předpokladů, jaké se vyžadují u FO. Mladistvému nelze uložit trestní opatření odpovídající trestu propadnutí majetku (viz taxativní výčet druhů trestních opatření v § 24 odst. 1 ZSVM).[1]
Okolnosti spáchaného trestného činu
Při ukládání tak citelného trestu, jakým je trest propadnutí majetku, musí soud pečlivě zvážit jak okolnosti spáchaného činu, tak i osobu a poměry pachatele, zvláště poměry rodinné a majetkové, ale též oprávněný zájem poškozených na náhradě škody.
- ↑ 1,0 1,1 MALÝ, K. a kol. Dějiny českého a česko-slovenského práva do roku 1945. 4. vyd. Praha: Leges, 2010, s. 142, s. 190.
- ↑ 2,0 2,1 HORÁK, Ondřej. MARETHOVÁ, Zuzana. Konfiskace. In SCHELLE, Karel. TAUCHEN, Jaromír (eds.). Encyklopedie českých právních dějin. Sv. III. K–M. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, s. 241–245.
- ↑ Král, V.: K podmínkám ukládání trestu propadnutí majetku a k účinnosti zajištění majetku v trestním řízení, Trestněprávní revue 2002, č. 10, s. 281.
- ↑ Král, V.: K podmínkám ukládání trestu propadnutí majetku a k účinnosti zajištění majetku v trestním řízení, Trestněprávní revue 2002, č. 10, s. 282.
- ↑ JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2016. Student (Leges), s. 421.
