Zobrazení zdroje stránky Vztah mezinárodního a vnitrostátního práva

== Systémy práva ==
* vnitrostátní – tvořeno orgány státu s normotvornou pravomocí
* mezinárodní – vzniká na základě mez. smluv (dohod) mezi státy, státy jsou si rovny, státy se musí shodnout, teprve pak jsou státy vázány + zvyklosti, obyčeje; uzavření mez. smlouvy → vstup do mez. závazkových vztahů → povinnost dodržovat sjednané mez. závazky
* evropské – specifický; původně vznikalo jako právo mezinárodní (funguje na smluvním základě – primární právo) + právo tvořené orgány EU – sekundární právo („kvasistát“; státní, „federální“ právo EU, její mocenský akt) – má přednost před právem vnitrostátním

Právo vnitrostátní - každý stát má svůj právní řád, dále orgán, který tento řád vytváří a orgány, které dohlíží na dodržování tohoto řádu a jeho nedodržení sankciuje

Subjektem jsou fyzické a právnické osoby
Právo mezinárodní – soubor právních předpisů, který upravuje vztahy mez subjekty mezinárodního práva a v ideální podobě má zajišťovat mírový stav mezi jednotlivými subjekty

Subjektem jsou státy jako veřejnoprávní útvar a stát jako suverénní mocenský útvar
Další subjekty: mezinárodní organizace (OSN, NATO)
Parciální subjekty: ze zvláštních důvodů mají mezinárodní subjektivitu (Vatikán)
Prameny mezinárodního práva
Mezinárodněprávní obyčej – původně byla velká část mezinárodního práva nepsaná a i dnes tvoří velice podstatný pramen práva
Musí splňovat dva znaky: dlouhodobé užívání a přesvědčení o jeho závaznosti
Mezinárodní smlouvy – typický pramen mezinárodního práva
Jednou z části je mezinárodní právo smluvní, jehož základem je kodifikace Vídeňská smlouva o smluvím právu

=== Pojetí dualistické ===

Máme dva na sobě nezávislé subjekty, ale je možné vzít část mezinárodního práva a přidat ho do práva vnitrostátního (nezávislost těchto práv)
Pokud stát převzal závazek v mezinárodním právu, nemůže se dovolávat jeho neplatnosti na základě práva vnitrostátního
Ratifikace – akt moci výkonné, stvrzení hlavy státu, že stát je připraven plnit závazky, které vyplývají z podpisu této mezinárodní úmluvy
Adaptace (přizpůsobení) – přizpůsobení vnitrostátního právního předpisu na základě nového mezinárodního předpisu, přizpůsobení probíhá formou novely zákona, kterého se to týká
Transformace – přímé přenesení mezinárodního práva do vnitrostátního formou nově vyhlášeného zákona

=== Pojetí monistické ===

Pokud právo neztrácí svoji mezinárodní povahu v právu vnitrostátním
Obecně platí, že mezinárodní právo platí pouze pro stát, ale pokud se přenese do vnitrostátního, pak je platné i pro jeho subjekty
Inkorporace
Parciální (částečná) – přednost práva mezinárodního před vnitrostátním
Generální – stát formou ústavního aktu řekne, že určitý typ mezinárodních smluv je přejat do vnitrostátního práva a má přednost před ním (Ústava ČR, článek 10)

=== Dělení mezinárodního práva ===

Smluvní právo – týká se uzavírání smluv (pravidla uzavírání, důvod neplatnosti smlouvy)
Letecké mezinárodní právo
Mořské mezinárodní právo
Kosmické mezinárodní právo
Mezinárodní právo diplomatické a konzulární
O postavení státu (zásady nevměšování)
Mezinárodní právo upravující právo během války (postavení raněných, postavení zajatců, útoky na zdravotnická zařízení)

== Způsoby recepce MP ==
* inkorporace – vtažení normy MP do vnitrostátní právní sféry a neztrácí formu MP
-„odkaz“ na mezinárodní smlouvu + předností aplikace před vnitr. pr.

-Důsledky inkorporace: vázanost orgánů aplikujících právo, přednostní aplikace smluv před zákony 

-výhoda – když se MP mění, odkazuje se stále na aktuální verzi
* transformace – zachování doslovného znění mezinárodní smlouvy a její vyhlášení v některé formě vnitrostátního práva (zákona)
- závaznost přímo od vnitrostátního pramene práva

- nevýhoda – při změně MS je třeba novelizovat zákon, který „opisuje“ obsah smlouvy
* adaptace – ne doslovný, ale obsahový přenos mezinárodněprávních závazků a oprávnění do forem vnitrostátního práva
- stát si to může upravit a přizpůsobit podmínkám státu

== čl. 10 Ústavy == 
- inkorporační ustanovení

-nějaké typy mezinárodních smluv se stávají součástí právního řádu

-tyto smlouvy mají aplikační přednost před zákonem

-tzv. generální (ústavní) inkorporace m. smluv – všechny smlouvy schválené Parlamentem jsou součástí právního řádu

-dříve byly generálně inkorporovány pouze smlouvy týkající se lidských práv
-už se tedy neaplikuje dílčí = parciální inkorporace
 
-podmínky:

	smlouvy vyhlášené – jsou zveřejněné ve Sbírce m. smluv (čl. 52 odst. 2)

	k ratifikaci dal Parlament souhlas – parlamentní = prezidentské smlouvy (čl. 49)

	ČR je jimi vázána (není výhrada k danému ustanovení – že je ČR vázána pouze částí smlouvy)

	přímo použitelná ustanovení (self–executing) – má charakter normy

-ratifikace – slavnostní podepsání prezidentem (čl. 63 odst. 1 písm. b))

-souhlas s ratifikací dává Parlament (obě komory)

-ne všechny MS podléhají souhlasu Parlamentu (cokoliv co nespadá do čl. 49) – tzn. smlouvy vládní a resortní

-čl. 49 – je třeba souhlasu obou komor Parlamentu k ratifikaci MS

a) upravujících práva a povinnosti osob (+ lidskoprávní smlouvy)

b) spojeneckých, mírových a jiných politických (např. o hranicích)

c) z nichž vyplývá členství ČR v mez. organizaci

d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy

e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu


-k souhlasu je třeba prostá většina v obou komorách (nadpoloviční většina přítomných) → rovnocenné postavení komor 

-výjimka – čl. 10a – vyžaduje kvalifikovanou většinu obou komor: 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů (pokud neproběhne ratifikační referendum)

-smlouvy jsou publikovány ve Sbírce zákonů a ve Sbírce mezinárodních smluv (zde jsou vyhlášeny všechny – i vládní a resortní)

== 3 druhy mezinárodních smluv == 
1. prezidentské = parlamentní – ke kterým dává souhlas Parlament- čl. 49 + čl. 10, jsou součástí právního řádu a mají přednost před zákonem

2. vládní – sjednává vláda

3. resortní – sjednávají členové vlády (resorty) 

- vládní a resortní – nespadají pod čl. 49 ani pod čl. 10, k ratifikaci nedává souhlas Parlament, nejsou inkorporovány – zavazují pouze stát, nikoliv občany, nejsou součástí právního řádu


== Aplikace smluv soudy==
-čl. 95 odst. 1 – soudce je vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (pouze inkorporovanou, tzn. prezidentskou), je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou MS

- čl. 95 odst. 2 – Pokud dojde soudce k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu; i mezinárodní smlouvy o lidských právech jsou součástí ústavního pořádku, takže také musí být předloženy Ústavnímu soudu (aby nedošlo ke snížení již poskytované procedurální ochrany lidských práv, aby nedošlo k porušení materiálního jádra ústavy→ je třeba ústavní pořádek rozšířit i o lidskoprávní smlouvy)


Euronovela (Novela Ústavy č. 359/2002 Sb.)
-mj. přidání čl. 10a a 10b – příprava na vstup do EU

-mj. změna čl. 10 – rozšíření generální inkorporace na všechny prezidentské MS (dříve se to týkalo pouze lidskoprávních smluv)

-preventivní = předběžná kontrola MS Ústavním soudem (čl. 87 odst. 2) – ÚS rozhoduje o souladu MS podle č. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem před její ratifikací. Do rozhodnutí ÚS nemůže být smlouva ratifikována

-zákon o Ústavním soudu (§ 71a) – aktivně legitimované subjekty v různých fázích procesu

== Vztah ČR k EU - čl. 10a ==
-odst. 1 - mez. smlouvou mohou být přeneseny některé pravomoci orgánů ČR přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci 

-odst. 2 – K ratifikaci mez. smlouvy v odstavci 1, je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon , že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu

-Parlament dává souhlas kvalifikovanou většinou (3/5)

-dle Ústavního soudu – sdílená (slitá) suverenita –  to, že jsou kompetence přeneseny dobrovolně, pod kontrolou a za účasti státu, neznamená oslabení suverenity

-pro zachování suverenity je důležité, že ČR může z EU vystoupit

-čl. 10a je důvodem pro platnost evropského práva v ČR - obousměrný efekt

-přenos suverenity (její části) ze strany státu je podmíněný („potud, pokud“ – doktrína So lange): pokud bude EU plnit a dodržovat své cíle, dodržení čl. 9 odst. 2 Ústavy (materiálního jádra ústavy = podstatné náležitosti demokratického právního státu, které nesmí být změněny)

== Ústavní soud k EU a evropskému právu ==
-komunitární právo není referenčním kritériem pro posuzování ústavnosti vnitrostátního právního předpisu a rozpor s normou komunitárního práva sám o sobě nemůže vést k derogaci zákona; evropské právo není součástí ústavního pořádku

-ÚS odmítá posuzovat soulad domácího práva s evropským právem (zákon X nařízení/směrnice)

-ÚS odmítá posuzovat ústavnost evropského práva (nařízení/směrnice X ústavní pořádek)

-při interpretaci ústavního práva je však třeba přihlížet i k evropským předpisům a judikatuře SD EU

-normy EU mají aplikační přednost; Evropské právo ale nemá absolutní přednost před ústavním právem! → rezerva → doktrína „So lange – potud, pokud“ → při hrubém vybočení z pravomocí a kompetencí může ÚS zrušit

-ÚS je opatrný tam, kde by měl zrušit vnitrostátní zákon (který je v rozporu s ústavou), který je nosičem implementovaného evropského práva → eurokonformní výklad → snaha vyložit zákon (nosič) tak, aby ho rušit nemusel → takový výklad, aby byl v souladu jak s ústavou, tak i s evropským právem