Zobrazení zdroje stránky Vznik a zánik členství v EU/index.php

V současnosti Evropskou unii tvoří 27 států a 8 států, tj. Albánie, Bosna a Hercegovina, Moldavsko, Černá Hora, Severní Makedonie, Srbsko, Turecko a Ukrajina, mají tzv. kandidátský status, což znamená, že prochází procesem, který možná v budoucnosti vyústí v členství v EU.<ref>Členství v EU a jeho podmínky, kandidátské země. ''european-union.europa.eu.'' Citováno dne 24.5.2023. Dostupné online na: [https://european-union.europa.eu/principles-countries-history/joining-eu_cs].</ref>

Členství v EU s sebou nese práva i povinnosti, přičemž každý ze států může mít obsah svého členství trochu odlišný, což je dáno především různými výjimkami, které státy, hlavně v minulosti, získaly (např. Dánsko má výjimku z přijetí eura), ale také mírou integrace jednotlivých členských států.<ref>STEHLÍK, Václav. HAMUĽÁK, Ondrej. PETR, Michal. ''Právo Evropské unie. Ústavní základy a vnitřní trh.'' 1. vydání. Praha: Leges, 2017, s. 38.</ref> Amsterodamskou smlouvou byl zaveden tzv. princip flexibility, který umožňuje, aby část členských států mohla prohlubovat vzájemný integrační proces nad míru toho, čeho již bylo v rámci EU dosaženo. Tato posílená spolupráce je však možná jen v oblastech, kde EU nemá výlučnou pravomoc a má svoje pravidla – musí se jí účastnit alespoň 9 států, musí být povolena Radou, která zvažuje, zda cíle nelze dosáhnout lépe v rámci celé EU, nesmí být v rozporu s cíli a zájmy EU a zároveň je otevřená pro ostatní členské státy.<ref>Tamtéž.</ref>

==Vznik členství v EU==
Aby mohl stát vstoupit do EU, musí splnit konkrétní kritéria a současně zavést právní předpisy EU do svého právního systému. Tyto podmínky a postup přistoupení států do Evropské unie jsou přitom vymezeny v čl. 49 Smlouvy o Evropské unii.<ref>Tamtéž.</ref>

V základu platí, že o členství může požádat každý evropský stát, který uznává základní hodnoty Evropské unie a je odhodlaný tyto hodnoty prosazovat.<ref>Smlouva o Evropské unii, ve znění Lisabonské smlouvy, čl. 2.</ref> V roce 1993 byly na zasedání Evropské rady v Kodani definována a schválena tzv. kodaňská kritéria, což jsou podmínky, které musí žadatelské země splnit v prvním kroku při žádosti o vstup do EU.<ref>STEHLÍK. HAMUĽÁK. PETR. ''Právo Evropské unie...,'' s. 39.</ref> Tehdy se jednalo o reakci na žádosti o přistoupení velkého množství států, konkrétně bývalých komunistických zemí, mj. také České republiky.<ref>European council in Copenhagen 21-22 june 1993, conclusions of the presidency. ''consilium.europa.eu.'' Citováno dne 24.5.2023. Dostupné online na: [https://www.consilium.europa.eu/media/21225/72921.pdf], s. 12-16.</ref> Dodnes je tak rok 2004 rokem největšího rozšíření EU.<ref>Historie. ''consilium.europa.eu.'' Citováno dne 24.5.2023. Dostupné online na: [https://www.consilium.europa.eu/cs/history/?filters=2031.]</ref> Mezi tato kritéria řadíme:

* Zabezpečení funkčnosti a stability státních institucí za účelem ochrany demokracie, právního státu, dodržování lidských práv, úctu k menšinám a jejich ochranu – politické kritérium,
* Zabezpečení fungující tržní hospodářství a konkurenceschopnosti domácí ekonomiky, tzn. schopnost vyrovnat se s tržními silami v Unii – ekonomické kritérium,
* Zabezpečení schopnosti převzít závazky plynoucí z členství v EU –– EU aquis criterium.<ref>From EU membership application to accession negotiations: frequently asked questions. ''europa.eu.'' Citováno dne 24.5.2023. Dostupné online na: [https://neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu/system/files/2022-06/FAQ%20accession%20negotiations.pdf].</ref>

Evropská unie si však nechává prostor, jelikož sama musí být schopna nové členy integrovat. Zároveň přistoupení nového státu je komplexní proces, u kterého jsou zpravidla stanoveny další podmínky, které už musí splnit jednotlivé země. V případě zemí západního Balkánu, jako je např. Srbsko a Černá Hora, byly např. stanoveny dodatečné podmínky, které spočívají zejména v zakládání dobrých sousedských vztahů a regionální spolupráci, což vyplývá zejména z jejich minulosti.<ref>MUNTER, André De. Země západního Balkánu. Fakta a čísla o Evropské unii. ''europa.eu.'' Citováno dne 24.5.2023. Dostupné online na: [https://www.europarl.europa.eu/factsheets/cs/sheet/168/zeme-zapadniho-balkanu]</ref>

===Proces vzniku členství===
Proces rozšiřování odráží jak zájmy EU, tak zájmy členských států, proto na nich participují supranacionální i vnitrostátní instituce.<ref>STEHLÍK. HAMUĽÁK. PETR. ''Právo Evropské unie...,'' s. 39.</ref>

Země, která chce vstoupit do EU, označujeme jako „zemi žadatelskou“, podá žádost o členství Evropské radě. Rada o tom následně informuje Evropskou komisi a Evropský parlament spolu s parlamenty členských států. Evropská komise zhodnotí připravenost žadatelské země na splnění kodaňských kritérií. Je-li její stanovisko příznivé, rozhoduje o žádosti Evropská rada. Rada musí žádost odsouhlasit, a to jednomyslně,<ref>Tamtéž.</ref> Evropský parlament musí žádost schválit nadpoloviční většinou poslanců.<ref>Tamtéž.</ref> V případě, že tak odsouhlasí, nabývá žadatelská země statusu ''„kandidátské země,“'' a zahajují se jednání.

Jednání probíhají ohledně souhrnu právních předpisů EU (aquis communautaire). To je rozděleno do více než 30 politických kapitol a Komise musí vypracovat stanovisko ke každé z nich ohledně připravenosti kandidátské země. Ta zároveň musí splnit dodatečné podmínky, které ji EU pro vstup určí a musí je zavést do svého právního řádu. EU v tomto období pomáhá kandidátské zemi jak finančně, tak administrativně a technicky.<ref>Členství v EU a jeho podmínky, kandidátské země. ''european-union.europa.eu.'' Citováno dne 24.5.2023. Dostupné online na: [https://european-union.europa.eu/principles-countries-history/joining-eu_cs].</ref> Na základě doporučení Komise pak Evropská rada rozhoduje o otevírání nových vyjednávacích kapitol, s tím, že pokud je pokrok hodnocen pozitivně, může Komise doporučit, aby byla kapitola prozatímně uzavřena, o čemž opět rozhoduje Evropská rada, a to jednomyslně.<ref>MUNTER, André De. Rozšiřování unie. ''europa.eu.'' Citováno dne 24.5. 2023. Dostupné online na: [https://www.europarl.europa.eu/factsheets/cs/sheet/167/rozsirovani-unie].</ref>

Jednání o přistoupení kandidátské země probíhá na mezivládních konferencích mezi vládami členských států a vládou kandidátské země. Po dokončení těchto jednání, je-li EU přesvědčena, že je sama připravena na rozšíření, je kandidátská země začleněna do smlouvy o přistoupení. Tato smlouva však vyžaduje souhlas Evropského parlamentu a jednomyslné schválení Evropské rady. Následně musí být podepsána všemi členskými státy a kandidátskou zemí. Všechny smluvní strany ji následně musí ratifikovat v souladu se svými ústavními předpisy, v této chvíli vstoupí v platnost.<ref>Jednání o přistoupení. ''eur-lex.europa.eu.'' Citováno dne 24.5.2023. Dostupné online na: [https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=LEGISSUM:accession_negotiations].</ref> Kandidátská země se stává členským státem EU vstupem v platnost této dohody.<ref>STEHLÍK. HAMUĽÁK. PETR. ''Právo Evropské unie...,'' s. 39.</ref>

==Zánik členství v EU==
V současné době je jediným možným způsobem zániku členství v EU jednostranné vystoupení členského státu, podle čl. 50 Lisabonské smlouvy. Do roku 2009, kdy tato smlouva vstoupila v platnost, nebylo možné z EU vystoupit. Zakotvení této možnosti dobrovolného vystoupení tak podtrhlo samotnou dobrovolnost členství v EU.<ref>Tamtéž.</ref>Zároveň se jedná o jediný způsob, kterým členství v EU může zaniknout. Žádný členský stát nemůže být z EU vyloučen jako sankci za své chování a nemůže ani vystoupit na základě dohody mezi ostatními členskými státy, což je projevem principu loajality jednotlivých států a povinnosti dodržovat unijní právo.<ref>Tamtéž.</ref>  

Přesto, že tedy od roku 2009 je zde možnost dobrovolného vystoupení, čl. 50 Lisabonské smlouvy je pouze obecným ustanovením, který nestanovuje žádné podmínky, které pro vystoupení musí být splněny. Zároveň se jedná o konsenzuální proces.<ref>Tamtéž.</ref> Prvním členským státem, který se rozhodl této možnosti využít, bylo Spojené království, které oznámilo svůj záměr vystoupit z EU v roce 2016 a skutečně vystoupilo až 31. ledna 2020.<ref>Tamtéž, s. 40.</ref>

Zánik členství má zásadní dopady na práva a povinnosti občanů a státu i EU, jako je například volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu, účast na společných politikách a programech, přístup k jednotnému trhu a celní unii, spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany, účast na institucích a orgánech EU atd., je proto důležité, aby zde byl určitý proces, který vyžaduje dohodu vystupujícího státu s EU o podmínkách jejich vystoupení a o rámcové úpravě jejich budoucích vztahů.<ref>Tamtéž.</ref>

===Proces zániku členství===
Proces probíhá následovně. Členský stát musí svůj záměr vystoupit z EU oznámit Evropské Radě, která přijme pokyny pro jednání EU o uzavření dohody o podmínkách vystoupení. Evropská rada může během jednání své pokyny měnit nebo doplňovat, zároveň je Radou pověřen vyjednavač, který vyjednávání o podmínkách za EU vede. Dohodu jménem EU uzavírá Rada Evropské unie, přičemž pro její uzavření je potřeba speciální kvalifikovaná většina členů bez účasti zástupce vystupujícího státu a souhlasu Evropského parlamentu, kde rozhoduje většina odevzdaných hlasů, a to za účasti poslanců pocházejících z vystupující země.<ref>STEHLÍK. HAMUĽÁK. PETR. ''Právo Evropské unie...,'' s. 40.</ref> Přesto, že orgány v tomto procesu figurují, nemají možnost ovlivnit samotné vystoupení, nebo nevystoupení dané země, mohou pouze ovlivnit proces tohoto vystoupení a jeho podmínky.<ref>Tamtéž.</ref>

Smlouvy EU přestávají pro vystupující zemi platit dnem vstupu této dohody v platnost, v případě, že do dvou let od okamžiku, kdy stát oznámil Evropské radě svůj záměr vystoupit z EU, nedojde k dojednání nebo přijetí této dohody, nastávají dvě možnosti. Evropská rada po dohodě s vystupujícím státem může jednomyslně rozhodnout o prodloužení této lhůty a zasáhnout tak do právní jistoty, anebo po těch dvou letech zanikne členství státu ex lege.<ref>Tamtéž.</ref> Členství státu v EU tedy může skončit ve třech časových okamžicích. První z nich je den vstupu v platnost dohody o podmínkách vystoupení, druhý potom bez přijetí dohody, a to uplynutím dvouleté lhůty a třetím časovým okamžikem je uplynutí dodatečné prodloužené lhůty, taky bez přijetí dohody.<ref>Tamtéž.</ref>
 
Země, která z Evropské unie vystoupí, může znovu požádat o své přistoupení. Bude však muset projít procesem pro přistoupení nezávisle na svém postavení předchozí. 

V rámci vystoupení Spojeného království z EU, tzv. Brexitu, vyvstalo mnoho otázek a nevyřešených bodů samotného procesu. Nejvýraznější pak byla otázka, zda vystupující stát může v již zmíněné dvouleté lhůtě vzít své rozhodnutí odejít z EU zpět, anebo již není cesty zpět a musí vystoupit.<ref>Tamtéž, s. 41.</ref>

==Alternativní formy spolupráce==
Ne všechny evropské státy se chtějí stát členy EU, a to i přesto, že by splňovala veškerá kritéria potřebná ke vstupu. Pro tyto státy je však atraktivní s EU spolupracovat, jelikož to i pro ně samé má mnohé výhody.

Typické je zapojení Švýcarska, které má s EU uzavřeno přibližně 120 dohod od oblasti obchodu, průmyslu, přes životní prostředí a výzkum. Nejvýznamnější je Dohoda o volném obchodu, která byla uzavřena v roce 1972 nebo Dohoda o volném pohybu osob, díky které se Švýcarsko stalo v roce 2008 také součástí Schengenského prostoru. Dohody vedly k upevnění hospodářských vztahů, ale na druhé straně také ke komplikaci, jelikož dvoustranné dohody je nutné často aktualizovat. V minulosti zde byla snaha o vytvoření alespoň institucionálního rámce, který by umožňoval efektivnější spolupráci a účinné mechanismy při řešení sporů. Tato vyjednávání však několikrát padla a naposledy se obnovila v roce 2022.<ref>LÓPEZ, María Álvarez, RAZAUSKAS, Algirdas. Evropský hospodářský prostor (EHP), Švýcarsko a Sever. ''europa.eu.'' Citováno dne 24.5. 2023. Dostupné online na: [https://www.europarl.europa.eu/factsheets/cs/sheet/169/the-european-economic-area-eea-switzerland-and-the-north].</ref>