Zobrazení zdroje stránky Věk v trestním právu

== Věk ==
Věk v trestním právu je jedním z obligatorních znaků pachatele trestného činu. Vznik trestní odpovědnosti spojuje trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ,,TZ“) z hlediska věku s dovršením patnácti let věku. Ust. § 25 TZ uvádí: „Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný.“ Osoba, která v době spáchání trestného činu nedovršila 15 let, není trestně odpovědná. To je odůvodněno tím, že každá osoba, která má nést důsledky trestní odpovědnosti, musí dosáhnout určitého stupně biologické a sociálně psychické vyspělosti, aby byla schopna rozpoznat nebezpečnost svého činu pro společnost a ovládat své jednání.<ref>JELÍNEK, Jiří. ''Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část''. Praha: Leges, 2010, s. 200</ref>  

Sociální zralosti člověk nenabývá narozením, ale postupným procesem dospívání biologického, psychického i sociálního. Tuto zralost je nutné posuzovat individuálně, neboť závisí na vývoji každého jedince.  Jak je výše zmíněno, trestní zákoník stanoví, že sociální zralost osoby, která je podmínkou trestní odpovědnosti, nastává dovršením patnáctého roku věku.

Na ustanovení § 25 TZ navazuje § 89 odst. 1 zákon o soudnictví ve věcech mládeže (zákon č.  218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZSVM“), které shodně říká, že dítě mladší 15 let není trestně odpovědné. Dopustí-li si tedy činu jinak trestného dítě mladší patnácti let, sice není trestně odpovědné, ale soud pro mládež učiní potřebná opatření k jeho nápravě, která jsou uvedena v ustanovení § 93 zákona o soudnictví ve věcech mládeže. V intencí věku jako obligatorního znaku pachatele se činem jinak trestným rozumí skutek, jenž by u pachatele, který již dovršil patnáctý rok věku, byl trestným činem.  Činem jinak trestným se tedy rozumí čin, který je v daném případě beztrestný, i když v jiném případě a za jiných okolností by trestným byl.

Trestní odpovědnost nastává teprve dnem, který následuje po dni patnáctých narozenin. Trvá-li trestný čin po delší dobu, jako je tomu u pokračováním v trestném činu nebo u trestného činu hromadného, vztahuje se trestní odpovědnost pouze na období po dovršení patnácti let věku, neboť za jednání jinak trestné spáchané před dovršením patnáctého roku věku, byť by jinak bylo součástí pokračování v trestném činu, trestného činu hromadného nebo trvajícího, nemůže být takové dítě z důvodu nedostatku věku trestně odpovědné.<ref>ŠÁMAL, Pavel. § 11 [Věk]. In: ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František, RIZMAN, Stanislav. Trestní zákon. 6. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2004, s. 110</ref> 

Osoby, které v době spáchání činu dovršili patnáctý rok věku a nepřekročily osmnáctý rok věku, se označují jako „mladiství“ (§ 2 písm. d) ZSVM). U této skupiny osob je však trestní odpovědnost podmíněna dosažením rozumové a mravní vyspělosti. Pojem mladistvého neodpovídá pojmu zletilosti z hlediska občanského práva. Dřívější nabytí zletilosti je tedy z pohledu trestního práva irelevantní.<ref>ŠÁMAL, Pavel a kol. ''Trestní právo hmotné''. Wolters Kluwer, Česká republika. 2016, s. 204.</ref>

Dovršením osmnáctého roku věku se stává osoba plně trestně odpovědnou. V některých případech, lze rozeznávat ještě poslední skupinu osob, a to osoby blízké věku mladistvého. Jedná se o případy, kdy již osoba, sice dovršila osmnácti let věku, ale nenabyla ještě plné rozumové a mravní vyspělosti. V takové situaci, lze konkrétní osobu posuzovat podobně jako osobu mladistvou. Zákon neuvádí číselně, o kolik let může věk pachatel převýšit osmnáct let, aby pachateli mohla být přiznána tato polehčující okolnost, je proto vždy zkoumat individuálně každého jedince.

Další věkovou hranicí významnou pro trestní právo je, spáchala-li osoba, která dovršila dvanáctý rok věku a je mladší patnáct let, některý čin, za který trestní zákon ve zvláštní části dovoluje uložení výjimečného trestu, uloží soud v občanskoprávním řízení její ochranou výchovu.

Trestní zákon nemá žádné zvláštní podmínky pro pokročilý lidský věk. Pokud v konkrétním případě není zjištěna nepříčetnost vyvolaná výraznými stařeckými změnami, trestní odpovědnost nezaniká. V každém případě je však nutné vzít vysoký věk pachatele v úvahu při hodnocení osoby pachatele z hlediska povahy a závažnosti činu a možnosti jeho nápravy a s přihlédnutím k tomu uložit přiměřenou sankci.<ref>ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. Wolters Kluwer, Česká republika. 2016, s. 204</ref>

Z pohledu trestního práva lze tedy rozlišovat následující trestně relevantní věkové hranice: základní věkovou hranicí je dosažení 15 roku věku – tedy den po dosažení patnáctého roku věku. Tímto okamžikem se osoba stává trestně odpovědnou. Do dovršení 18 roku věku je osoba označována za osobu mladistvou a jsou jí ukládány sankce upravené zákonem č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. Za další důležitou věkovou hranice lze považovat dosažení 12 let věku a současně nepřekročení 15 let.  V případě, že osoba patřící do této věkové skupiny spáchá čin jinak trestný, za nějž trestní zákoník dovoluje uložení výjimečného trestu, obligatorně se mu uloží ochranná výchova, která může trvat až do dovršení 19 roku věku. Poslední trestně relevantní věkovou hranicí je skupina osob blízkých věku mladistvého (věkové období mezi 18. až zhruba 21 rokem věku), kdy tato skutečnost za splnění dalších podmínek může působit jako polehčující okolnost.<ref>VÁLKOVÁ, Helena. ''Věk v trestním právu''. In: HENDRYCH, Dušan, BĚLINA, Miroslav, FIALA, Josef, ŠÁMAL, Pavel, ŠTURMA, Pavel, ŠTENGLOVÁ, Ivana, KARFÍKOVÁ, Marie. ''Právnický slovník''. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 825</ref> 

Dítě mladší patnácti let tedy není trestně odpovědné. Pokud se dítě mladší patnácti let dopustí činu jinak trestného uloží mu soud pro mládež podle §89 ZSVM opatření potřebná k jeho nápravě. Mezi tato opatření patří opatření výchovné povinnosti, výchovné mezení, napomenutí s výstrahou, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče, dohled probačního úředníka, ochranná výchova a ochranné léčení. Opatření ukládá na základě předchozího pedagogicko-psychologického vyšetření.

Z hlediska časových úseků lze rozlišovat období úplné trestní neodpovědnosti, období relativní trestní neodpovědnosti a období plné trestní odpovědnosti. 

Úplná trestní neodpovědnost  je spojena s předpokladem naprosté nezpůsobilosti rozpoznávací a určovací složky. Trestně neodpovědné je dítě mladší 15 let. 

Období relativní trestní neodpovědnosti se týká osob mladistvých. Zde je trestní odpovědnost mladistvého podmíněna dosažením potřebného stupně rozumové a mravní vyspělosti, kdy se sice předpokládá, že mladistvý, je již schopný za své činy trestně odpovídat, přičemž se vůči němu používá mírnějšího trestání, ale v případě konkrétních pochybností je možno na základě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví nebo pedagogiky, odvětví psychologie dospět k závěru, že jeho trestní odpovědnost dána není, a pak lze vůči němu použít jen obdobně postupů a opatření uplatňovaných u dětí mladších patnácti let.

Období plné trestní odpovědnosti, tzv. absolutní trestní odpovědnost nastává překročením 18. roku věku. Výjimku mohou představovat osoby blízké věku mladistvé, u nichž lze užít zmírňujících ustanovení.<ref>ŠÁMAL, Pavel. ''K podmíněné či relativní trestní odpovědnosti mladistvého''. Právní rozhledy. Praha. 2004, č. 2, s. 47 – 52</ref> 

=== Deliktní způsobilost mladistvého ===
Mladistvým je osoba, která v době spáchání provinění dovršila patnáctý rok věku a nepřekročila osmnáctý rok věku. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže zavedl modifikaci, záležející v tom, že mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, tak aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento trestný čin trestně odpovědný (§ 5 odst. 1 ZSVM). Jedná se o tzv. relativní trestní odpovědnost, neboť odpovědnost mladistvého je závislá na stupni intelektuálního a mravního vývoje mladistvého dosaženého v době spáchání činu. Na rozdíl od tzv. absolutní trestní odpovědnosti, která je charakterizována pevnou dolní věkovou hranicí určující její počátek, při tzv. relativní trestní odpovědnosti je způsobilost být pachatelem vázána na okolnost, že mladistvý je schopen mentálně a psychicky chápat smysl a význam svého počínání. Trestní odpovědnost mladistvého je tedy podmíněna kromě  dvou základních obligatorních znaků subjektu - příčetnosti a dosažením předepsaného věku, také rozumovou a mravní vyspělostí mladistvého.

Dle některých autorů tvoří rozumová a mravní vyspělost tvoří samostatný obligatorní znak trestní odpovědnosti mladistvého.<ref>JELÍNEK, Jiří a kol. ''Trestní zákoník a trestní řád: s poznámkami a judikaturou''. Praha: Leges, 2012, 2012 (3. aktualizace). s. 52</ref> K tomu, aby byl mladistvý trestně odpovědný je zapotřebí naplnění všech 3 podmínek – dosažení věku, příčetnosti, rozumové a mravní vyspělosti.   

Rozumová a mravní nezralost mladistvého musí být podstatná, zásadní, tj. taková, že mladistvý nedosahuje takového stupně vývoje, jakého dosahují zpravidla jeho vrstevníci. Rozumová a mravní vyspělost mohou být ovlivněny celou řadou faktorů. Mezi nejvýznamnější faktory lze zařadit prostředí, ve kterém mladistvý vyrůstá, genetické dispozice mladistvého, vzory, autority apod.

Pojem rozumové a mravní vyspělosti není v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže vymezen. Nedostatek rozumové a mravní vyspělosti bude třeba zjišťovat znalecky, ovšem jen v případě, vzniknou-li o nezralosti mladistvého pochybnosti. K vyšetření duševního stavu mladistvého se přibere znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii a znalec z oboru zdravotnictví nebo pedagogiky, odvětví psychologie, se specializací na dětskou psychologii.<ref>JELÍNEK, Jiří. ''Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část''. Praha: Leges, 2010, s. 200</ref>