Zobrazení zdroje stránky Trestní opatření

'''Mladistvým''' (tedy osobám, kterým v době spáchání provinění bylo 15 let, ale nepřekročily 18. rok věku, srov. ''§ 2 odst. 1 písm. c) zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže'' – dále jen „''ZSM''“) lze za '''provinění''' (= trestněprávní jednání) uložit jako sankci pouze '''opatření''' (= právní následek provinění). Sankcionování mladistvých tedy vychází z '''monistické koncepce''' (kdy se ukládá jen jeden druh sankce – opatření), což je rozdíl oproti dospělým pachatelům, kterým lze uložit za jejich trestněprávní jednání jak tresty, tak ochranná opatření (tzv. dualistická koncepce). Opatření ukládaná mladistvým se dále vnitřně člení na '''opatření výchovná, opatření ochranná a opatření trestní'''.

Trestní opatření jsou nejpřísnějším druhem právního následku, které lze za spáchané provinění mladistvému uložit. V rámci toho, že hlavním '''účelem opatření''' je vytvářet podmínky pro sociální a duševní rozvoj mladistvého, chránit ho před škodlivými vlivy a předcházet dalšímu páchání provinění (''§ 9 odst. 1 ZSM''), měla by při výběru sankce mladistvému vždy hrát hlavní roli přiměřenost a vždy být pečlivě zváženo, zda daného účelu nejde dosáhnout mírnějšími prostředky. 

Jak vyplývá z ''§ 3 odst. 2 ZSM'', mělo by se u mladistvého pro dosažení jeho prevence (tj. pro předcházení dalším protiprávním činům) či sociální integrace (tj. obnovení narušených sociálních vztahů) před trestními opatřeními dát přednost buď zvláštním způsobům řízení nebo uložení jiných druhů opatření. Jedná se o jeden z projevů '''zásady subsidiarity''' ukládání trestních opatření.

'''Zvláštními způsoby řízení''' se rozumí tzv. odklony (= situace, kdy řízení nedospěje do svého standardního konce), které lze využít, pokud se podezření ze spáchání provinění jeví zcela důvodné a mladistvý je ochoten nést odpovědnost za spáchaný čin, vypořádat se s jeho příčinami a přičinit se o odstranění škodlivých následků, které jeho provinění mělo.<ref>VÁLKOVÁ, Helena. In ŠÁMAL, Pavel a kol. ''Zákon o soudnictví ve věcech mládeže: komentář.'' 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 25 (§ 3 ZSM).</ref> Pak lze použít např. podmíněné zastavení trestního stíhání. '''Jinými druhy opatření''' se pak rozumí uložení výchovných či ochranných opatření.

Úprava trestních opatření se nachází v ''§ 24-35 ZSM'', přičemž '''zákon o soudnictví ve věcech mládeže''' zde působí jako '''''lex specialis'' vůči trestnímu zákoníku''' jakožto '''''lex generalis'''''. Vždy je tedy třeba upřednostnit aplikaci ZSM, pokud danou problematiku upravuje, naopak ale při absenci úpravy v ZSM je třeba aplikovat ustanovení v trestním zákoníku.

Trestní opatření již svou podstatou v sobě vyjadřují jak negativní hodnocení spáchaného provinění, tak negativní hodnocení jeho pachatele. Jsou ukládány výlučně soudy pro mládež.<ref>SOTOLÁŘ. In ŠÁMAL a kol. ''Zákon o soudnictví ve věcech mládeže…'', s. 248 (§ 24 ZSM).</ref>

Oproti trestům ukládaných dospělým pachatelům, kde je funkce především represivní, je však u mladistvých značný rozdíl v tom, že při uložení trestního opatření, musí být kladen důraz hlavně na vytváření vhodných podmínek pro další rozvoj mladistvých, což musí být před represí upřednostňováno.<ref>Tamtéž.</ref> Ostatně tato zásada se výslovně projevuje v ustanovení ''§ 24 odst. 2 ZSM''.

Pokud hovoříme o trestních opatření, s výjimkou odnětí svobody, lze si povšimnout, že jeho projevy jsou především prvky '''individuální prevence''' (tedy cílení na konkrétního mladistvého pachatele a jeho výchova k řádnému životu) zaměřené na '''resocializaci a rehabilitaci mladistvých pachatelů''' provinění. Tento požadavek může být naplněn hlavně díky tomu, že pachatelovi nebude odebrána svoboda a on tak není nucen být mimo své přirozené sociální prostředí.<ref>Tamtéž, s. 249 (§ 24 ZSM).</ref>

Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že trestní opatření by měla sloužit jako ''ultima ratio'' prostředek, ke kterému bude přistoupeno vždy až jako k poslední možnosti, pokud všechny ostatní byly již vyčerpány, nebo by byly vzhledem ke spáchanému provinění neadekvátní.<ref>ŽATECKÁ, Eva. HRUŠÁKOVÁ, Milana. In ŽATECKÁ, Eva. HRUŠÁKOVÁ, Milana. ''Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář.'' 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 73 (§ 24 ZSM).</ref>

== Druhy trestních opatření ==
Seznam trestních opatření, která lze uložit, je stanoven taxativně ''v § 24 odst. 1 ZSM''. Celkově jde o '''12 druhů trestních opatřeních''', která jsou v seznamu stanovena samostatně. Jmenovitě seznam v daném ustanovení uvádí tato opatření, která jsou řazena chronologicky od těch nejméně represivních až po ta nejvíce omezující<ref>Tamtéž, s. 72 (§ 24 ZSM).</ref>:
* obecně prospěšné práce
* peněžité opatření
* peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu 
* propadnutí věci
* zákaz činnosti
* zákaz držení a chovu zvířat
* vyhoštění
* domácí vězení
* zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
* odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu (podmíněné odsouzení)
* odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem
* odnětí svobody nepodmíněné 
Oproti trestnímu zákoníku některá opatření (resp. tresty z trestního zákoníku) chybí (např. ztráta vojenské hodnosti, zákaz pobytu či propadnutí majetku), jiné zase u mladistvých oproti dospělým pachatelům přebývají (např. peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu).

Protože se některá opatření vyskytují již v trestním zákoníku, podrobněji ZSM upravuje převážně jen ta opatření, u kterých je třeba výraznější modifikace. Na zbylá se použije trestní zákoník.

ZSM v rámci speciálního zacházení s mladistvými pachateli ještě výslovně rozšiřuje '''polehčující okolnosti''', které ač jsou stanoveny demonstrativně, a tedy i bez výslovného zakotvení by k nim mohlo být přihlédnuto, zákonodárce považoval za důležité výslovně do zákona o soudnictví ve věcech mládeže tyto okolnosti stanovit. Hlavním cílem je motivovat mladistvého pachatele, že v případě pozitivní změny jeho životních postojů, snaze o nápravu a uvědomění si svého negativního chování, může dosáhnout uložení mírnějšího opatření.<ref>SOTOLÁŘ. In ŠÁMAL a kol. ''Zákon o soudnictví ve věcech mládeže…'', s. 265 (§ 25 ZSM).</ref> Jejich rozšíření je obsaženo v ''§ 25 ZSM,'' kdy při výměře trestního opatření se jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že mladistvý:
* úspěšně '''vykonal probační program''' nebo '''jiný vhodný program''' sociálního výcviku, psychologického poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého, 
* '''poskytl zadostiučinění''' poškozenému, '''nahradil''' úplně nebo alespoň částečně '''způsobenou škodu''', odčinil nebo alespoň zmírnil '''újmu''', kterou mu způsobil, a přičinil se o obnovení právních a společenských vztahů, které narušil svým chováním,
* po spáchání provinění se choval tak, že '''lze důvodně předpokládat, že se v budoucnosti již trestné činnosti nedopustí.'''

== Ukládání trestních opatření samostatně a vedle sebe ==
Je-li splněno vše proto, aby mohlo být uloženo trestní opatření (především že byla dostatečně zvážena skutečnost, že jde o krajní prostředek a tato možnost dostatečně zvážená individuálně vůči tomu kterému pachateli), je dále se třeba řídit ustanovením ''§ 53 trestního zákoníku'' (dále jen „''TZ''“), který v ''§ 53 odst. 1'' stejně jako u dospělých pachatelů umožňuje uložit mladistvému za provinění jednu sankci (resp. jedno trestní opatření) či jich vedle sebe uložit více (resp. dvě a více trestních opatření).

I pro mladistvé platí stejné pravidlo jako v případě dospělých, podle kterého jim lze jako trestní opatření vybrat některé z výčtu v ''§ 53 odst. 2 TZ'' a lze ho pak uložit samostatně, i když samotná skutková podstata trestného činu takovou sankci pro to které provinění nestanoví. 

Nutno je ale myslet na nemožnost uložit některá opatření vedle sebe. Tato pravidla jsou vyjádřena v ''§ 53 odst. 1 věta druhá TZ''.

Trestní opatření lze kombinovat a ukládat rovněž s jinými druhy opatření (výchovnými či ochrannými) – srov. ''§ 15 odst. 1 ZSM''. Smyslem je vyhovět co nejvíce účelu opatření, které má na mladistvého mít. Primární motivací by ovšem za žádných okolností neměla být pouze snaha působit vůči mladistvému represivněji. Vždy je však vhodné kombinaci zamýšlených opatření podrobit zkoumání z pohledu individualizace trestu pro mladistvého a přihlédnout k subjektivním podmínkám, které u každého mladistvého budou jiné, aby nedošlo k porušení základních zásad soudnictví ve věcech mládeže.

== Ukládání trestního opatření ==
Při výběru konkrétního trestního opatření je nutno zvážit několik okolností. Je nutné přihlédnout k polehčujícím okolnostem stanovených v trestním zákoníku, ale v potaz vzít i výslovné rozšíření daného demonstrativního výčtu v ''§ 25 ZSM'' (viz výše).

Oproti dospělým lze u mladistvého pachatele zohlednit i '''zmenšenou příčetnost''', která je způsobena tím, že mladistvý přijal návykové látky (srov. ''§ 25 odst. 2 ZSM'').

Přiměřeně (především pokud ZSM nestanovení jako ''lex specialis'' jinak) zváží se při ukládání trestních opatření rovněž ustanovení ''§ 38'' a ''39 TZ'' (tzn. povaha a závažnost spáchaného provinění; osobní, rodinné a majetkové poměry mladistvého; či jeho dosavadní způsob života). Nutno je na paměti mít vždy '''přiměřenost trestních sankcí''' (''§ 38 TZ''), jak je již ostatně projeveno v ''§ 3 ZSM''. 

== Jednotlivá trestní opatření ==

=== Obecně prospěšné práce ===
Obecně prospěšné práce se mladistvému ukládají vždy až po zjištění stanoviska mladistvého. Soud má povinnost toto stanovisko zjistit, jeho souhlas však nutný není. Je-li stanovisko negativní, měl by se soud pro mládež snažit najít pro mladistvého jinou sankci, neboť toto opatření by stejně nenaplnilo svůj účel.<ref>Tamtéž, s. 277 (§ 26 ZSM).</ref>

Pro uložení si soud musí být jistý, že výkonu tohoto opatření nebrání zdraví mladistvého, které tímto ani ohroženo nebude, stejně jako jeho bezpečnost a mravní vývoj (srov. ''§ 26 odst. 1 ZSM''). Zdravotní způsobilost mladistvého se může během výkonu obecně prospěšných prací změnit. Jestliže k tomuto dojde, může to vést k odkladu, přerušení či upuštění od výkonu tohoto trestního opatření.<ref>SOTOLÁŘ, Alexander. VÁLKOVÁ, Helena. Trestní opatření v trestních věcech mladistvých (2. část). ''Trestněprávní revue,'' 2005, roč. 4, s. 62. Citováno dne 18.6.2022. Dostupné online na: <nowiki>https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=nrptembqgvpxi4s7gnpxgxzwgi&rowIndex=0</nowiki>.</ref>

Úprava, ze které se podmínky pro toto opatření ukládající, má základ v ''§ 26 odst. 1 ZSM'', které však definuje jen určité odchylky od úpravy v trestním zákoníku. Co zde tedy není pozměněno a ani zmíněno, platí, že se úprava použije z trestního zákoníku (v ''§ 62-65 TZ'').

Zákonem o soudnictví ve věcech mládeže je modifikována v ''§ 26 ZSM'' úprava hranic sazeb, kdy toto trestní opatření lze uložit. Horní sazba u mladistvého nesmí převyšovat polovinu horní hranice stanovené v trestním zákoníku. Rozpětí sazby je tedy '''50-150 hodin''' (u dospělých 50-300 hodin).

Přímo zmíněná možnost je v ZSM i skutečnost, že vedle obecně prospěšných prací lze mladistvému uložit i vhodná výchovná opatření, což by jinak šlo odvodit i z ustanovení ''§ 15 ZSM''.

Stejně jako u dospělých pachatelů platí, že toto opatření lze využít za spáchání provinění, které '''by''' '''u dospělých bylo''' '''přečinem''' (tedy za trestný čin nedbalostní a trestný čin úmyslný s trestem odnětí svobody s horní hranicí do 5 let, srov. ''§ 14 odst. 2 TZ'').

Podle ''§ 53 odst. 2 TZ'' mohou být obecně prospěšné práce uložené kdykoli za splnění zákonných podmínek, a to i v případě, že na ně daná skutková podstata tento trest výslovně nestanoví.

Náplní tohoto opatření je, že mladistvý pachatel ve '''stanoveném rozsahu''' práce '''bezplatně''' a ve svém '''volném čase''' vykoná určitou '''obecně prospěšnou práci'''. Zákon v ''§ 62 odst. 3 TZ'' stanoví, že se jedná o údržbu veřejných prostranství, úklid a údržbu veřejných budov a komunikací nebo jinou činnost ve prospěch obce, státu či jiných obecně prospěšných institucí, které se zabývají vědou, kulturou, školstvím, ochranou zdraví, požární ochranou, ochranou životního prostředí, podporou a ochranou mládeže, ochranou zvířat, humanitární, sociální, charitativní, náboženskou, tělovýchovnou a sportovní činností.

Smyslem a výsledkem činnosti mladistvého by mělo být zlepšení obecného blaha společnosti tím, že výsledek této práce bude sloužit širšímu okruhu lidí ve společnosti. Proto zajištění tohoto účelu zákonodárce zakotvil výčet obecně prospěšných institucí, kde lze obecně prospěšné práce vykonávat.<ref>SOTOLÁŘ. In ŠÁMAL a kol. ''Zákon o soudnictví ve věcech mládeže…'', s. 276 (§ 26 ZSM).</ref>

Uloženou práci musí mladistvý vykonat '''osobně''' a '''sám''' (tedy bez pomoci rodinných příslušníků či přátel), proto je již od počátku důležité zjistit skutečný zdravotní stav mladistvého, neboť jinak by účel opatření nemohl být naplněn a jeho uložení by postrádalo smysl.<ref>Tamtéž, s. 279 (§ 26 ZSM).</ref>

'''Druh a místo''', kde bude práce vykonána '''stanoví soud pro mládež''' (resp. předseda senátu či samosoudce) na '''návrh probačního úředníka'''. Rozhoduje se usnesením, proti němuž není možná stížnost (srov. ''§ 141 odst. 2 TŘ''<ref>Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.</ref>). Při návrhu probační úředník přihlédne k místu bydliště mladistvého a snaží se mu vybrat práci, kterou může vykonávat co nejblíže daného bydliště. Měla-li by se práce vykonávat mimo obvod bydliště mladistvého, je třeba jeho písemného souhlasu s touto skutečností.<ref>SOTOLÁŘ. In ŠÁMAL a kol. ''Zákon o soudnictví ve věcech mládeže…'', s. 279 (§ 26 ZSM).</ref>

Nad výkonem uložených obecně prospěšných prací '''dohlíží probační úředník''' (srov. ''§ 336 odst. 4 TŘ''). Nesplní-li mladistvý svou práci nebo poruší-li podmínky uloženého opatření, sdělí přidělený probační úředník tuto skutečnost soudu pro mládež. Soud po zvážení všech okolností může z důvodu nevedení řádného života a vyhýbání se výkonu tohoto opatření, přeměnit obecně prospěšné práce na trestní opatření odnětí svobody. Každá nezapočatá, ale i jen započatá ale nevykonaná hodina obecně prospěšných prací, se počítá a přeměňuje na jeden den odnětí svobody (srov. ''§ 65 odst. 2 TZ'').

Naopak po vykonání obecně prospěšných prací či z důvodu upuštění od výkonu tohoto opatření nebo jeho zbytku, nastává ze zákona '''fikce neodsouzení''' a na mladistvého se hledí, jako by nebyl odsouzen (srov. ''§ 65 odst. 4 TZ'').

=== Peněžité opatření a peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu ===
Uložení tohoto trestního opatření je vhodné zejména, dopustil-li se mladistvý pachatele provinění majetkového charakteru, typicky aby pro sebe získal nějaký majetkový prospěch, nebo aby ohrozil či poškodil cizí majetek.<ref>Tamtéž, s. 295 (§ 27 ZSM).</ref>

ZSM stanovuje určité modifikace těchto opatření (v ''§ 27-30 ZSM''), jinak se vychází z úpravy v trestním zákoníku. Nejdůležitější změna oproti dospělému pachateli tkví v tom, že peněžité opatření lze uložit pouze mladistvému, který je '''výdělečně činný''' nebo to '''umožňují''' jeho '''majetkové poměry'''. Z tohoto důvodu se toto opatření příliš často neukládá. Umožněno je vedle peněžitého opatření uložit ještě některé z výchovných opatření (srov. ''§ 27 odst. 1 ZSM'').

'''Počet sazeb''' je stanoven na '''10-365''', přičemž jejich '''výše''' se může pohybovat '''od 100 Kč do 5 000 Kč''' (srov. ''§ 27 odst. 2 a odst. 3 ZSM''). Opět se při stanovení počtu a výše sazeb stejně jako u dospělých pachatelů přihlíží k majetkovým poměrům mladistvého a k závažnosti jeho provinění.

Doplněno je ještě pravidlo v ''§ 27 odst. 4 ZSM'', že počet uložených denních sazeb nesmí ani spolu s uloženým trestním opatřením odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby snížení podle ''§ 31 odst. 1 ZSM.'' Při přeměně peněžitého opatření v opatření odnětí svobody se každá zcela nezaplacená částka odpovídající jedné denní sazbě počítá z jeden den odnětí svobody (srov. ''§ 27 odst. 5 ZSM'').

Specifickou možnost přiznává mladistvým ZSM v ''§ 27 odst. 6'', kdy jim umožňuje po povolení soudu zaplacení nebo nevykonaný zbytek peněžitého opatření nahradit vykonáním obecně prospěšné činnosti v rámci probačního programu. K tomuto nahrazení může soud pro mládež přistoupit ve chvíli, kdy získal vyjádření dotyčného mladistvého a nabude právní moci rozhodnutí o uložení peněžitého trestu. Potřeba souhlasu mladistvého vyplývá již z ustanovení ''§ 17 odst. 2 písm. c) ZSM'', kdy jinak probační program nelze uložit. Je to tak především z toho důvodu, že při nesouhlasu mladistvého nelze dosáhnout účelu, jež by toto opatření mělo přinést.

Jako alternativu peněžitého opatření, lze zvolit podle ''§ 28 ZSM'' '''peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu''', a to za podmínek, že: 
* vzhledem k osobě mladistvého, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má soud pro mládež důvodně za to, že účelu trestního opatření bude dosaženo i bez jeho výkonu, nebo
* jestliže soud pro mládež přijme záruku za nápravu mladistvého a vzhledem k výchovnému vlivu toho, kdo záruku nabídl, má důvodně za to, že účelu trestního opatření bude dosaženo i bez jeho výkonu.
Tyto předpoklady jsou alternativní, stačí tedy naplnění jednoho ze znaků.

To, že však dojde k podmíněnému odložení výkonu peněžitého trestu, neznamená, že mají tento odkladný účinek případná další opatření, která byla uložená vedle tohoto opatření, není-li v rozsudku stanoveno jinak (srov. ''§ 28 odst. 2 ZSM'').

'''Zkušební doba''' může být stanovená '''až na 3 léta,''' přičemž doba počíná právní mocí rozsudku (srov. ''§ 29 odst. 1 ZSM''). Soud po uplynutí zkušební doby vysloví, že se mladistvý osvědčil, jinak rozhodne, že se peněžité opatření vykoná (srov. ''§ 30 odst. 1 ZSM''). Platí vyvratitelná právní domněnka, stejně jako u dospělých pachatelů, že nevysloví-li soud do 1 roku od uplynutí zkušební doby, že se mladistvý osvědčil, má se za to, že se mladistvý osvědčil (srov. ''§ 30 odst. 3 ZSM''). V případě osvědčení nastává '''fikce neodsouzení''' a na mladistvého se hledí, jako by nebyl odsouzen (srov. ''§ 30 odst. 4 ZSM'').

Předpokladem využití tohoto trestního opatření je skutečnost, že negativní hodnocení chování mladistvého bylo již dostatečně vyjádřeno už samotným vedením trestního řízení (odhalení, obvinění a projednání provinění), přičemž již toto mohlo vést k účelu opatření, tedy především k navedení mladistvého, aby vedl řádný život.<ref>Tamtéž, s. 303 (§ 28 ZSM).</ref>

Pro uložení tohoto opatření je však zapotřebí zvážit osobu mladistvého pachatele a zda při zvolení tohoto trestu lze skutečně účelu opatření dosáhnout. Hodnotí se především jeho dosavadní život, např. bezúhonnost, chování před činem, při činu a po činu.<ref>Tamtéž, s. 304 (§ 28 ZSM).</ref>

=== Domácí vězení ===
'''Domácí vězení''' se ukládá za podmínek trestního zákoníku, jak je výslovně stanoveno v ''§ 26 odst. 2 ZSM''. Horní hranice sazby tohoto trestního opatření však u mladistvého nesmí převyšovat polovinu horní hranice stanovení v TZ (tedy lze ho uložit až na 1 rok). 

Smysl domácího vězení spočívá podle ''§ 60 odst. 3 TZ'' v tom, že soud mladistvému uloží povinnost, aby se po dobu výkonu tohoto opatření zdržoval v určeném obydlí ve stanoveném časovém období, nebrání-li mu v tom důležité důvody (např. návštěva školy či zdravotního zařízení). Před uložením tohoto opatření je třeba písemného slibu mladistvého odsouzeného, že se podle stanovených podmínek bude zdržovat ve svém obydlí (srov. ''§ 60 odst. 1 písm. b) ZSM'')''.''

Soud pro mládež může opět vedle tohoto trestního opatření uložit i jiná výchovná opatření, stejně jako u výše zmíněných opatření (srov. ''§ 26 odst. 2 ZSM'').

Po vykonání nebo upuštění od jeho výkonu, nastává ze zákona '''fikce neodsouzení''' (srov. ''§ 35 odst. 6 ZSM'').

=== Zákaz činnosti a zákaz držení a chovu zvířat ===
'''Zákaz činnosti''' a '''zákaz držení a chovu zvířat''' jsou upraveny společně v ''§ 26 odst. 3 ZSM''. Je zde omezení pro uložení tkvící v tom, že toto opatření nesmí být na překážku přípravě na povolání mladistvého a přičemž horní hranice sazby nesmí převyšovat 5 let. Opět lze s tímto uložit i další vhodná výchovná opatření, přičemž k tomuto soud přistoupí v situaci, kdy to považuje v zájmu posílení výchovného účinku vyneseného odsuzujícího rozsudku.

Hlavním předpokladem, jehož se chce při uložení zákazu činnosti dosáhnout, je, aby bylo zamezeno páchání další trestné činnosti. Toho se dosáhne tak, že mladistvý odsouzený bude dočasně vyřazen z možnosti zastávat a vykonávat určité zaměstnání, povolání nebo funkce anebo vykonávat činnosti, k nimž je zapotřebí zvláštního povolení nebo jejichž výkon upravují zvláštní předpisy. Zakázat lze jen činnost, která je v bezprostřední a přímé příčinné souvislosti se spáchaným proviněním, ač nemusí jít nutně o souvislosti kauzální.<ref>Tamtéž, s. 282 (§ 26 ZSM).</ref>

Mladistvému lze zakázat více činností, ale zároveň nikdy nemůže být uložen zákaz činnosti obligatorně. Vždy je nutné posoudit to konkrétní opatření vůči tomu konkrétnímu mladistvému pachateli (v rámci zachování individualizace trestu).<ref>Tamtéž.</ref>

V případě nedodržování zákazu činnosti ze strany mladistvého, dopouští se tento pachatel trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ''§ 337 odst. 1 písm. a) TZ''. Naopak po vykonání tohoto opatření nastává podle ''§ 74 odst. 2'' ''TZ'' '''fikce neodsouzení'''.

Zákaz držení a chovu zvířat lze uložit, pokud se tohoto provinění dopustil pachatel v souvislosti s držením, chovem nebo péčí o zvíře (srov. ''§ 74a odst. 1 TZ''). I zde ze zákona nastává '''fikce neodsouzení''' po jeho vykonání (srov. ''§ 74b odst. 2 TZ'').

=== Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce ===
'''Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce''' najdeme zakotven v ''§ 26 odst. 4 ZSM'', kdy horní hranice sazby nesmí převyšovat 5 let, minimální sazba zákonem stanovená není. S tímto opatřením lze uložit i další vhodná výchovná opatření. Uložit lze takové opatření v případě, kdy k úmyslné trestné činnosti došlo právě v souvislosti s návštěvou takovéto akce (''§'' ''76 odst. 1 TZ''). Typicky půjde o chuligánskou (výtržnou) činnost spáchanou na některé z takovýchto společenských akcí, přičemž účelem tohoto opatření bude zabránění dalšímu opakování tohoto protiprávního jednání. Akce, které má mladistvý zakázané navštěvovat, je třeba vymezit nikoli jen obecně, ale konkrétně, aby nedošlo k nepřesnostem při výkonu rozhodnutí.<ref>ŽATECKÁ. HRUŠÁKOVÁ. ''Zákon o soudnictví ve věcech mládeže…'', s. 80 (§ 26 ZSM).</ref>

Aby byl zákaz kontrolovatelný, je nad mladistvým pachatelem stanoven probační dohled, který vykonává pověřený probační úředník. Mladistvý je povinen s tímto probačním úředníkem spolupracovat a v případě, že k tomuto trestnímu opatření byla uložena i nějaká další výchovná opatření (např. v rámci probačního programu), je povinen se takovému programu u probačního úředníka podrobit. Účast na uvedených programech může probační úředník specifikovat v probačním plánu i bez součinnosti se soudem pro mládež.<ref>SOTOLÁŘ. In ŠÁMAL a kol. ''Zákon o soudnictví ve věcech mládeže…'', s. 285 (§ 26 ZSM).</ref>

Po uplynutí doby, na kterou bylo toto opatření uloženo, se na mladistvého hledí jako by nebyl odsouzen (nastává '''fikce neodsouzení''') podle ''§ 35 odst. 6 ZSM''.

=== Vyhoštění ===
Délka trvání trestního opatření '''vyhoštění''' je stanovena výslovně v ''§ 26 odst. 5 ZSM'' na dobu od 1 do 5 let. Lze ho uložit za podmínek trestního zákoníku. U mladistvého, který je občanem Evropské Unie, musí být navíc splněna podmínka, že neuložením tohoto druhu trestního opatření by došlo k vážnému ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku, nebo že vyhoštění je v nejlepším zájmu takového mladistvého. Soud musí obligatorně při zvažování tohoto nejlepšího zájmu přihlédnout zejména k rodinným a osobním poměrům mladistvého a dbát toho, aby tímto trestním opatřením nebyl vydán nebezpečí zpustnutí.

Vyhostit lze tedy pouze '''cizince''' (nikoli občana ČR) a vztahovat se vyhoštění musí na celé území ČR, přičemž soud pro mládež nestanovuje místo (stát), kam má být mladistvý přemístěn. Určení tohoto místa už je věcí výkonu trestního opatření, což má v dikci Policie ČR (srov. ''§ 350b-350g TŘ'').<ref>Tamtéž.</ref>

Toto opatření nelze uložit, pokud se nepodaří zjistit státní příslušnost mladistvého, či tento mladistvý má udělen azyl nebo doplňkovou ochranu podle jiného právního předpisu, nebo má na území ČR povolen dlouhodobý pobyt, pracovní a sociální zázemí, anebo jsou naplněny další podmínky, pro které není možné vyhoštění.<ref>Tamtéž.</ref>

I na toto opatření lze v případě uplynutí doby, na kterou bylo vyhoštění uloženo, použít '''fikci neodsouzení''' (srov. ''§ 35 odst. 7 ZSM''). 

=== Propadnutí věci ===
Úprava tohoto opatření je plně v dikci trestního zákoníku, ZSM nestanovuje žádnou speciální modifikaci pro mladistvé pachatele.

Výslovně je zakotvena pouze '''fikce neodsouzení''' v ''§ 35 odst. 5 ZSM'', která nastává v okamžiku, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž bylo toto opatření uloženo.

=== Nepodmíněné odnětí svobody ===
Základním pravidlem pro uložení odnětí svobody je snížit sazby v trestním zákoníku na polovinu, přičemž však horní hranice trestní sazby nesmí převyšovat 5 let a dolní hranice 1 rok (srov. ''§ 31 odst. 1 ZSM''). Snížení trestní sazby se použije i v případech, kdy provinění spáchal mladistvý ještě ve věku mladistvého, ač je stíhán až v době zletilosti (srov. ''§ 2 odst. 1 TZ'').

Dolní hranice trestní sazby lze ještě modifikovat pomocí ustanovení ''§ 40 odst. 2 TZ'' a ''§ 32 ZSM'', popř. i ''§ 58 odst. 4-6 TZ''. 

V případě modifikace u trestního zákoníku v ''§ 40 odst. 2'' lze dolní hranici snížit za současného uložení ochranného léčení v případě zmenšené příčetnosti u mladistvého pachatele. 

K prolomení dolní hranice podle pravidla v ''§ 32 ZSM'' může dojít za situace, že uložení odnětí svobody podle sazby stanovené trestní zákonem by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že účelu trestního opatření lze dosáhnout i odnětím svobody kratšího trvání. V takovém případě, pak může soud snížit trestní opatření odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby zákonem stanovené bez omezení uvedeného v trestním zákoníku. 

Podle trestního zákoníku v ''§ 58 odst. 5 TZ'' lze snížit dolní hranici i v případě, že soud odsuzuje mladistvého pachatele označeného jako spolupracujícího obviněného nebo odsuzuje pachatele za pokus, přípravu nebo pomoc k provinění za splnění podmínek v ''§ 58 odst. 6 TZ'' či pachatele, který jednal v právním omylu nebo odvracel útok či jiné nebezpečí, aniž by byly naplněny podmínky některé z okolností vylučující protiprávnost (srov. ''§ 58 odst. 7 TZ'').

Nepodmíněné odnětí svody je trestní opatření ''ultima ratio'' (lze ho tedy uložit pouze za podmínky, že žádné jiné opatření k dosažení účelu sankcionování mladistvých nepostačí) – srov. ''§ 31 odst. 2 ZSM''. Ve většině případů se k nepodmíněnému uložení odnětí svobody přistoupí až ve chvíli, kdy mladistvému byla již uložena jiná opatření, která však nevedla k dosažení účelu opatření. Přistupování k tomuto druhu trestního opatření by mělo být co nejzazší už jen z důvodu negativních vedlejších dopadů na mladistvého, kdy umístění do věznice má podle výzkumů nepříznivý vliv na tyto mladistvé odsouzené a podstatně zvyšuje riziko recidivy.<ref>VÁLKOVÁ. In ŠÁMAL a kol. ''Zákon o soudnictví ve věcech mládeže…,'' s. 318 (§ 31 ZSM).</ref>

Nepodmíněné odnětí svobody se vykonává ve věznicích pro mladistvé nebo ve speciálně oddělené části věznice, kde nejsou odsouzení dospělí (srov. ''§ 31 odst. 4 ZSM''). Toto pravidlo platí pro mladistvé, kteří nepřekročili 19. rok věku. Po dovršení 19 let, může soud pro mládež s přihlédnutím k ukládanému odnětí svobody, stupni a povaze narušení mladistvého rozhodnout, že mladistvý toto opatření vykoná ve věznici pro ostatní odsouzené (tedy ve věznici s dospělými odsouzenými). Při tomto rozhodnutí musí soud pro mládež rovněž rozhodnout o tom, do kterého typu věznice bude odsouzený pro další výkon nepodmíněného odnětí svobody zařazen (srov. ''§ 31 odst. 5 ZSM''). Při zvažování, do které věznice mladistvého umístit, soud rozhoduje na základě délky ukládaného opatření a stupně a povahy narušení mladistvého.

Pokud by za spáchané provinění trestní zákoník výslovně umožňoval uložit výjimečný trest a v daném případě po zvážení všech individuálních okolností u mladistvého se jeví toto opatření jako vhodné (zejména jestliže provinění bylo spácháno ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky, zvlášť zavrženíhodným způsobem nebo došlo ke zvlášť těžkému nebo těžko napravitelnému následku), může soud pro mládež uložit mladistvému odnětí svobody na 5-10 let (srov. ''§ 31 odst. 3 ZSM''). 

=== Podmíněné odnětí svobody a podmíněné odnětí svobody s dohledem ===
Podmíněně lze uložit odnětí svobody za podmínek v ''§ 81 odst. 1 TZ'', tedy za provinění pro nějž byl uložen výkon trestního opatření odnětí svobody nepřevyšující 3 léta, jestliže pro naplnění účelu opatření není jeho vykonání třeba. Rozhodující je konkrétní závažnost u konkrétního provinění, nikoli závažnost typová (tedy hranice stanovená v trestním zákoníku).<ref>SOTOLÁŘ. VÁLKOVÁ. Trestní opatření v trestních věcech mladistvých (2. část). ''Trestněprávní revue…, s. 62.''</ref> Při podmíněném odsouzení či podmíněném odsouzení s dohledem je stanovena soudem pro mládež '''zkušební doba''', která trvá od 1 do 5 let. Umožněno je k tomuto opatření uložit i vhodná opatření výchovná (srov. ''§ 33 odst. 1 ZSM'').

V případě nevedení řádného života, lze i přesto trestní opatření ponechat podle ''§ 33 odst. 2 ZSM'' v platnosti (tzv. druhá šance), ale nad mladistvým se:
* stanoví dohled, nebyl-li ještě uložen,
* přiměřeně se prodlouží zkušební doba, ne však o více než 2 léta, přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby v trvání 5 let, nebo
* lze uložit další výchovné opatření uvedené v § 15-20 ZSM směřující k tomu, aby vedl řádný život.
Dohled nad mladistvým odsouzeným vykonává probační úředník. Podstatou tohoto dohledu je sledování chování mladistvého v jeho rodinném a sociálním prostředí, kontrola výkonu uložených výchovných povinností či omezení, kontrola dodržování probačního programu a pozitivní vedení mladistvého k řádnému životu.<ref>SOTOLÁŘ. In ŠÁMAL a kol. ''Zákon o soudnictví ve věcech mládeže…'', s. 343 (§ 33 ZSM).</ref>

Promlčení výkonu trestního opatření, které pak už nelze vykonat, nastává po 5 letech, a v případě uložení výjimečného trestního opatření je tato promlčecí doba stanovená na 10 let (srov. ''§ 34 odst. 1 ZSM''). U určitých trestných činů, které vyjmenovává trestní zákoník, je však promlčení výkonu trestního opatření vyloučeno (srov. ''§ 34 odst. 3 ZSM'').

Počátek běhu promlčecí doby je stanoven stejně jako u dospělých odsouzených na okamžik nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku.<ref>ŽATECKÁ. HRUŠÁKOVÁ. ''Zákon o soudnictví ve věcech mládeže…'', s. 100 (§ 34 ZSM).</ref>

Při zahlazení odsouzení (tzn. pokud je uložením soudem nebo rozhodnutím prezidenta republiky zmírněno nebo prominuto trestní opatření odnětí svobody v délce nepřevyšující 1 rok) se na mladistvého hledí jako by nebyl odsouzen, jakmile bylo opatření vykonáno nebo bylo od výkonu takového trestního opatření nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno (srov. ''§ 35 odst. 1 ZSM''). O zahlazení ostatních opatření, které nenaplňují podmínky z ''§ 35 odst. 1 ZSM'', rozhoduje soud pro mládež, který přihlédne k chování mladistvého během výkonu trestního opatření.

Pokud soud vysloví, že se mladistvý osvědčil, nastává '''fikce neodsouzení''' podle § 35 odst. 3 ZSM.
<references />