Zobrazení zdroje stránky Státní suverenita

<nowiki>{{Encyklopedická práce}}</nowiki> 

Státní suverenita
Svrchovanost
Znamená to, že moc státu je nejvyšší, úplná a výlučná
Obsahem tohoto pojmu je, že nezávislost na jiné moci, výlučnost jiné státní moci na daném území a neomezenostz hlediska uplatňování
Dva projevy suverenity:

Vnitřní – uvnitř státu není žádný konkurent státní moc
Ve federaci: členské státy podléhají federaci
Vnější – suverénní stát není závislý na jiné státní moc
Vyjmou, jsou omezení mezinárodními právy
Vznik pojmu suverenita
Učení o svrchovanosti vzniká ve Francii ve středověku
Jean Bodin – panovnická moc má konkurenci v silných městech, duchovenstvu, šlechtě  panovník překonal tento odpor a vznikl absolutismus, panovník je nad právem a je omezen pouze božími příkazy
Georg Jelinek (2. pol. 19. stol.)
Suverenita je pojem ryze právní
Jedná se o schopnost právní sebeomezení státu (je tedy suverénní, pokud rozhoduje o právním omezení uvnitř sebe)
Suverenita není výčet práv, ale schopnost disponovat s mocenskými právy
Územní svrchovanost a územní výsost (dominium a impérium)

[[Dominium]] - Územní svrchovanost, Existuje přesvědčení státu, suveréna, že mu toto území patří

[[Impérium]] - Územní výsost, Ten, kdo území ovládá, může vydávat právní předpisy a spravuje území = mocensky ho ovládá

[[Kondominium]] - Jedno území patří dvěma nebo více státům (např. dříve Andora – Francie a Španělsko)

[[Koimpérium]] - Území patří jednomu státu, ale je zde více impérií (např. přístav Tanger)