Zobrazení zdroje stránky Recepce ŘP v Itálii

= Pojem recepce =
Pojem recepce můžeme přeložit jako: přijetí, přebírání, převzetí. V případě [[recepce římského práva]] se tedy o jakési začleňování římského práva do právních řádů jiných zemí. Je možné začleňovat pouze jednotlivé části či instituce římského práva, nebo převzít římské právo jako celek. V takovém případě, je však právní stát daného státu potlačen a plně nahrazen právním řádem cizím, proto se k takovému řešení přistupuje pouze málokdy. Rozlišujeme primární, sekundární a terciární recepci ŘP. 
= Glosátoři =
Glosátoři byli první italskou školou, která se angažovala v recepci ŘP. Působila v 11.-13. století v severní Itálii. Glosátoři se nejprve seznamují s justiniánskou kodifikací, především začínají pracovat s Digesty, což je velice rozsáhlý a složitý spis. Problém s texty v této době spočíval v tom, že byly opisovány ručně, a tudíž mohlo docházet k chybám opisu. <br>
Při řešení různých otázek brali glosátoři jako platné právo – právo justinánské. Zlé jazyky té doby tvrdily, že rozebírají justiniánské právo bez ohledu na jeho praktické využití.
== Italská městská komuna ==
V rámci středověké římské říše existovaly státní útvary, které usilovaly o autonomii. Tyto útvary se postupně začaly vyčleňovat a vznikaly konkrétní městské komuny – lidé pak již nejsou římskými občany, ale například boloňskými či florentskými. V čele těchto komun stáli volení zástupci označovaní jako [[Consul|consules]]. Po potlačení povstání severoitalské ligy měst roku 1158, se v městské struktuře objevuje nový úředník – podesta – dosazovaný císařem, aby zajistil dohled nad městskou samosprávou. V 15. století je vývoj komun završen změnou k vládě městských rodových dinastií či monarchické zřízení.
=== Právní systém městských komun ===
Právní systém stojí na obyčeji, což je pro nově příchozí značně nepřehledné. Proto se objevují určité snahy o zjednodušení, kvůli tomu vznikají zjednodušené výtahy z městského obyčejového práva. Nejvýznamnějším členem komun byl podesta, kteří pro svoji činnost nechávali vyhotovovat posudky, ty se pak používaly při řešení rozporů mezi právními řády různých měst. Vzhledem k této složité situaci různých [[Právní řád|právních řádu]], se začíná společnost opět uchylovat k římskému právu, především kvůli jeho formální propracovanosti a univerzálnosti – nebylo vázané na žádnou konkrétní skupinu obyvatel. Dokonce i kanonické právo (církev) se hlásí k odkazu římského práva a úspěšně jej začleňuje do svého právního řádu – například ve formě římsko-kanonického procesu.<ref>FALADA, David. ''Recepce římského práva''. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. ISBN 978-80-7380-603-3. str. 74-77</ref>
== [[Scholastika|Scholastická metoda]] ==
Scholastika je jeden z filosofických směrů, který se zabýval způsobem myšlení. Je typický svým dogmatickým způsobem výkladu. Vedl však k nástupu hlubokého a vědeckého právního myšlení.  Abélard definoval ve svém díle myšlenky postupu rozboru textu, vše shrnul do několika kroků:
* Nutnost seznámit se s autory, kteří se k daném problematice již vyjadřovali
* V případě, že se k danému textu vyjadřuje více autorů, pak je potřeba jejich závěry konfrontovat 
* Pokud jsou výroky protichůdné je třeba zjistit, zda nejde o pouhé špatné pochopení tohoto výroku
* Je potřeba prozkoumat, zda protichůdné výroky jsou skutečně výroky citovaných autorů, či jestli nedošlo k písařské chybě
* Zda autor protichůdného výroku výrok sám nějak nepozměnil – seznámení se s jeho životem
* Zasadit zkoumaný výrok do kontextu, v němž byl vysloven
* Až poté přiznat, že se citovaná autorita může mýlit<ref>FALADA, David. ''Recepce římského práva''. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. ISBN 978-80-7380-603-3. str. 85 - 86</ref>
== Boloňská univerzita ==
Jedná se o univerzitu, která se zaměřovala především na studium práva, jak kanonického, tak civilního (justiniánského). Univerzita sama vznikla spontánně, tudíž chybí formální akt o jejím založení. Za zakladatele je považován magister Irnerius. Mezi glosátory byli významní především 4 Irneriovi studenti. <br>
Poptávka po službách právníků se zvyšovala, a díky tomu byla univerzita ušetřena zásahů do své autonomie – jak z moci císařské tak z moci papežské. A mohla se nerušeně rozvíjet. <br>
Po vzoru Boloňské univerzity vznikají i další univerzity, nejprve v blízkém okolí, později i dál.
== Glosa ==
Svůj název škola odvozuje od glosy – což je jakýsi vpisek v textu, který má pomoci pochopit jeho význam, či jej nějak doplnit, objevovaly se i glosy, které odkazovali na jiné texty, aby tak ucelily přehlednost. Největší problém byl, že knihy se opisovaly ručně, a tudíž si každý glosátor svoji poznámku musel pečlivě promyslet. Každý autor měl většinou svoji značku, kterou své glosy podepisoval, aby bylo jasné, kdo je jejich autorem. <br>
Rozlišuje 2 typy glos:
* glossa inerlinearis – jedná se o poznámku vepsanou mezi jednotlivé řádky
* glossa marginalis – zde jde o popisek umístěn na okraj stránky textu, tyto glosy byly mnohem častější, pravděpodobně kvůli jejich větší přehlednosti
Glosy se začínali velmi množit a postupně se tak stávalo, že v textu bylo více poznámek než samotného textu. Glosy byly postupně formovány do písmene „U“ kolem glosovaného textu a tato úprava byla respektována i v jednotlivých opisech.
== Glossa Ordinaria ==
Počet glos postupně nabyl enormního množství, a tudíž začaly být i velice nepřehledné. Proto se magister Accurius pustil do jejich sepsání v uceleném textu. Tento text byl nazván jako Glossa ordinaria (Magna glossa, Glossa, Glossa magistralis, Řádná glossa), text postupně nabral poměrně velké právní vážnost a byl aplikován i v soudnictví. 
== Zástupci ==
Irnerius – zakladatel Boloňské univerzity <br>
Quattuor doctores – 4 nejvýznamnější Irneriovi studenti:
* Bulgarus
* Martinus Gosia
* Hugo de Porta Ravennate
* Jacobus de Boragine
Jacobus de Ravanis – tzv. zaalpský doktor (doctor ultramontani) <br>
Petrus de Bellapertica – tzv. zaalpský doktor (doctor ultramontani) <br>
Vacarius – sepsal Liber pauperum – kniha chudých – učebnice civilního římského práva
Tito právníci se přičinili o rozvoj práva v Itálii a vychovali další generaci právníků.<ref>FALADA, David. ''Recepce římského práva''. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. ISBN 978-80-7380-603-3. str. 93</ref>
== Shrnutí práce Glosátorů ==
* Zasadili se o vytvoření základů vysokého školství v oboru práva
* Znovuobjevili Digesta a začali s nimi pracovat
* Vytvořili základní orientaci ve struktuře justiniánské kodifikace (s výjimkou řeckých textů)
* Přenesení scholastické metody do právních studií
* Vytvoření velkého množství glos, sepsání Glossy ordinaria
= Komentátoři =
Druhá historická římskoprávní škola na území Itálie, která se zasadila o recepci práva. Jejich činnost se datuje od pol. 13. století do konce století 15. Byly nazývání i Postglosátoři či Konsiliátoři. V období práce komentátorů nastává období „zlatého věku italských komun“ – městské komuny se staly mocnými státními útvary, s vlastní vnitřní, politickou i právní strukturou. 
== Vývoj univerzit ==
V období práce komentátorů je struktura univerzit většinou podobná, ale jejich množství narostlo. Jako nejvýznamnější bývají brány univerzita v Bologni a univerzita v Paříži. Činnost pařížské univerzity byla ovlivněna nastupující činností dominikánského řádu, který univerzitu nakonec ovládl.
== Práce komentátorů ==
Základem jejich práce byla scholastická metoda. Obsahem jejich činnosti bylo komentování již komentovaného textu – tedy komentovali Glossu ordinaria. Často psali také vlastní pojednání – traktáty. Snaží se srovnat jednotlivá práva městských    států – volí proto [[ius commune]]. <br>
Nejvýznamnějšími komentátory byli Bartola de Sassoferrato a Balda de Ubaldis. <br>
Mezi přínosy komentátorů patří:
* Větší rozsah komentovaných textů – věnovali se i řeckým textům
* Položili základy [[Mezinárodní právo soukromé|mezinárodního práva soukromého]], úvahy o aplikaci práva per analogiím
* Rozlišili veřejné a soukromé právo
* V jejich době se prosadila zásada [[Pacta sunt servanda]]
* Vytvořili základy [[teorie smlouvy]]<ref>FALADA, David. ''Recepce římského práva''. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. ISBN 978-80-7380-603-3. str. 115 - 117</ref>