Zobrazení zdroje stránky Moderní právní pozitivismus

MODERNÍ PRÁVNÍ POZITIVISMUS
-	Ryzí nauka právní (normativní teorie) 
-	Vznikla ve dvacátých letech 20. století 
-	Za jejího zakladatele jsou považováni Hans Kelsen (škola vídeňská) a František Weyr (brněnská normativní teorie)
-	Oba právní vědci si vytýčili úkol vybudovat skutečnou teorii práva (právní vědu) se svou vlastní normativní metodou 
-	V meziválečném období byla tato teorie rozvíjena především ve Vídni, tzv. vídeňskou školou, vedenou Hansem Kelsenem (sem patřili např. A. Merkl, A. Verdross, F. Kaufmann a F. Schreier). 
-	Dalším centrem ryzí nauky právní bylo Brno, kde se její příznivci shromažďovali kolem Františka Weyra (např. A. Sedláček nebo A. Procházka, částečně byl s touto teorií spřízněn i Karel Engliš).
-	Znaky normativní teorie
o	Východisko tvoří transcendentální (kritická) filozofie Immanuela Kanta - kantovská myšlenka dualismu přírody a mravnosti 
o	Ostré oddělení sfér Sein a Sollen 
o	Rozlišování mezi kognitivní a volitivní sférou 
o	Antiideologická tendence a akcentace hodnotového relativismu 
o	Požadavek ryzosti (čistoty) metody právní vědy 
o	Kritické stanovisko k ostatním směrům v právním myšlení 
Hans Kelsen (1881 - 1973)
-	Rakouský právní teoretik, právní filozof a státovědec 
-	Narodil se v Praze, v německy mluvící židovské rodině, ale brzy se přestěhoval do Vídně, kde získal právní vzdělání.
-	Po první světové válce se stal profesorem ústavního práva. Podílel se na tvorbě ústavy Rakouska, která platí dodnes a stal se přísedícím ústavního soudu.
-	Po roce 1930 musel opustit z politických důvodů Rakousko a jeho působištěm se stal Kolín nad Rýnem, dále působil v Ženevě a v letech 1936-1938 také na německé právnické fakultě v Praze. 
-	V roce 1940 opustil Evropu a po krátkém působení na Harvardu se stal profesorem na Universitě v Berkeley v Kalifornii, kde působil až do své smrti.
-	Kelsen podává výklad svého učení v práci Ryzí nauka právní 
-	Definuje právo v jeho nejobecnějším smyslu jako „specifickou techniku společenské organizace“ 
-	Kelsen zdůrazňuje funkci práva a ta může být univerzálně platná  
-	Právo lze definovat jako donucující řád lidského chování 
-	Kelsen – právní norma
o	Konstitutivním prvkem právního systému jako donucujícího společenského řádu je norma, která stanoví, že něco má být v daném právním řádu 
o	Právní řád je systém právních norem 
o	Určitá množina norem tvoří systém, jestliže jejich platnost lze převést na jedinou normu jako konečný důvod platnosti - Grundnorm (základní norma) 
-	Kelsen a teorie práva
o	Kelsen ostře vystupoval proti dosavadní právní teorii (jak se vyvinula v 19. století). 
o	Vytýkal jí míšení práva s mimoprávními jevy (morálka, náboženství, sociologie) a prosazoval přísně juristický přístup k právu. 
o	Odmítal také tzv. dualismy v právu (tedy rozlišování objektivního a subjektivního práva, veřejného a soukromého práva, atp.).
-	Kelsen a státověda
o	V ústavním právu se Kelsen pokládá za tvůrce evropského modelu ústavního soudu jako nejvyššího ochránce demokracie. 
o	Tento model, odlišný od ústavního soudnictví v USA, převzala řada dalších zemí (od roku 1921 i Česká republika).
František Weyr (1879 – 1951)
-	Narodil se ve Vídni, vystudoval práva v Praze. Roku 1912 se habilitoval na pražské právnické fakultě, vyučoval rakouské ústavní a správní právo na pražské technice, v roce 1919 byl jmenován řádným profesorem na české technice v Brně.
-	Byl členem Revolučního národního shromáždění, jako člen ústavního výboru se podílel na tvorbě nové ústavy po roce 1918.
-	Patřil k zakladatelům Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, byl jejím prvním děkanem, v roce 1923–1924 byl rektorem MU
-	Mezi jeho nejdůležitější práce patří Základy filosofie právní (1920), Soustava československého práva státního (1924), Teorie práva (1936), Československé ústavní právo (1937).
Herbert L. A. Hart (1907 – 1992)
-	Jeden z nejvlivnějších právních teoretiků 20. století, profesor právní filozofie v Oxfordu
-	Je pokračovatelem analytického právního pozitivismu založeného Austinem a Benthamem 
-	Jeho nejdůležitější prací je dílo Pojem práva (The Concept of Law) z roku 1961 
o	Minimální obsah přirozeného práva v právu pozitivním 
-	Bez jistého obsahu nemohou právo a morálka podporovat minimální účel, který lidé mají ve svém společenství, jímž je přežití.
-	Obsahy právních a morálních pravidel se vztahují k následujícím přirozeným danostem:
o	Lidská zranitelnost 
o	Přibližná rovnost
o	Omezený altruismus
o	Omezené zdroje
o	Omezené porozumění a síla vůle
-	Hartovo chápání práva
o	Hartovo chápání práva vychází z odmítnutí představy Austina o suverénovi 
o	Hart tvrdí, že obsahem práva nejsou pouze příkazy zaštítěné hrozbou sankce 
o	Primární pravidla jsou pravidla, která lidem ukládají povinnosti 
o	Sekundární pravidla jsou pravidla, která přenášejí na individua veřejnou nebo soukromou moc - pravidla změny, pravidla rozhodování, pravidla uznání 
-	Separace práva a morálky 
o	Debata Hart v. Devlin
	Doporučení, aby homosexuální aktivity dospělých v soukromí již nebyly nadále posuzovány jako trestní delikty 
o	Základní premisy Hartovy koncepce separace práva a morálky jsou: 
	porušení nějakého standardu konání není dostatečnou podmínkou pro uplatnění trestu
	nemorální jevy není možné řešit právem
	morálku společnosti není možné prosazovat státním donucením 
PRÁVNÍ INSTITUCIONALISMUS
-	Toto speciální učení teorie pozitivního práva se zabývá otázkou vztahu norem (normativních souborů) a institucí 
-	Vytvořili jej nezávisle na sobě profesor právní filozofie v rakouském Štýrském Hradci Ota Weinberger (1919 – 2009) a skotský profesor práva Neil MacCormick (1941 – 2009) 
-	Právo chápe jako systém praktických informací určujících strukturu a chování státu a jeho zařízení. 
-	Platnost právního řádu je dána tím, že příslušný systém norem fakticky determinuje organizaci a fungování právních institucí.
-	Poznávání práva je tedy pochopením smyslu právních norem a poznáním jejich institucionalizované funkce. 
-	Právní institucionalismus je druh právního logicismu - studuje strukturu právních norem a jejich dynamiku. 
-	Na rozdíl od ryzí nauky právní rozlišuje různé typy právních pravidel (normy chování/právní zásady, normy chování/normy zmocňovací, atd.) 
-	Právní dynamiku chápe jako souhru norem a skutečností (zejména právních aktů).
-	Jde o učení pozitivistické, které však uznává racionální právně politickou analýzu.
-	Teorii spravedlnosti nechápe jako politický program, nýbrž jako kritické zkoumání na základě ideálů solidárnosti, rovnosti a svobody.  
-	Je třeba rozlišit typy rovnosti a svobody a rozhodnout se pro vyvážený systém rovnosti a svobod s ohledem na jejich sociální efekt.