Zobrazení zdroje stránky Filozofie 17. století

PRÁVNÍ FILOZOFIE 17. STOLETÍ
-	Racionalismus - silná víra v lidskou schopnost objevit základy společenského řádu a rozpracovat a prosadit pravidla, která tento řád vyjadřují 
-	Laicizace práva - byla výsledkem přesvědčení autorů přirozenoprávní školy, že právo lze vydedukovat z morálky 
-	Právní věda se soustřeďuje na jednotlivce s jeho vůlí a s jeho právy 
-	Teorie společenské smlouvy
-	Hugo Grotius (1583 – 1645)
o	Holandský právník, představitel školy přirozeného práva, jeden z prvních teoretiků mezinárodního práva
o	Byl první, kdo přenesl otázky vztahů mezi státy z morálky do práva a kdo se snažil na ně dát přesné, tedy právní odpovědi 
o	Utvářel mezinárodní právo tak, že na mezinárodní vztahy aplikoval pro všechny přijatelné přirozené právo, založené na lidské zkušenosti a ověřené tradicí 
o	Nikoli Bůh, ale rozum je prvotním zdrojem přirozeného práva 
o	Přirozené právo je vyjádřením vnitřních morálních imperativů člověka, diktovaných správným, řádným rozumem 
o	Povinnost sociability, tedy povinnost spolužít s druhými, je důležitým zdrojem práva 
o	Pro harmonické soužití lidí je nezbytně nutné šetřit lidský život, nesahat druhému na věci, které potřebuje ke své existenci, neškodit mu (případně mu škodu nahradit) a dodržovat daný slib. 
OSVÍCENSTVÍ
o	Osvícenství je intelektuální hnutí, životní postoj a filozofický směr 18. století, který znamenal převrat ve vývoji evropského myšlení. 
o	Osvícenství je odmítavou reakcí na barokní religiozitu, proti níž staví vlastní prostředky a možnosti člověka - racionalismus, logiku a humanismus. 
o	Vytvořilo vlastní duchovní, etické a estetické principy, které daly základ mj. dnešním konceptům občanské svobody a rovnosti, demokracie, pokroku a lidských práv. 
-	Přirozenoprávní racionalismus a smluvní teorie
o	Modernější přístup ke státoprávním otázkám - teoretickým východiskem bylo opuštění středověké představy o vztahu vládnoucích a ovládaných - již jde o vztah státní moci a občana 
o	Občan má svou důstojnost a svá práva, s kterými přichází na svět a které mu nemůže nikdo odebrat, protože jsou v souladu se základními zákony lidského rozumu
o	S myšlenkou přirozeného práva šla ruku v ruce také myšlenka o smluvním původu státu 
o	Lidé se sice vzdávají realizace svých přirozených práv ve prospěch moci, ale ponechávají si možnost kontrolovat účel, jemuž moc slouží 
o	Thomas Hobbes (1588 – 1679)
	Anglický filozof a politolog, známý dnes především jako teoretik práva a společenské smlouvy
	Vychází z teze, že člověk je v původní podobě tvor nespolečenský 
	V tzv. přirozeném stavu má každý tolik práv, kolik si jich dokáže vydobýt - přirozený stav je proto pro lidi neúnosný, přináší jim jen utrpení
	Stát tedy není výsledkem sociálního instinktu, ale bezbrannosti a pudu sebezáchovy jedince
	Společenská smlouva v jeho podání má jeden aspekt - podrobení se suverénní moci 
	Jediným posláním státu je zabezpečovat blaho občanů 
	Suverén nepodléhá kontrole poddaných a o všem rozhoduje bez jejich účasti - poddaní jsou mu bezpodmínečně a beze zbytku podřízeni 
	Lid nemá právo odvolat mandát, který dal svrchované moci a to ani tehdy, jestliže tato moc vládne v neprospěch občanů
	Přirozené právo je pro Hobbese samotnou svobodou, kterou má každý proto, aby ji využíval, jak nejlépe umí 
	Hobbes akceptuje existenci přirozeného zákona i jeho vliv na chování lidí, neuznává však jeho právní povahu a obsah 
	Tento přirozený zákon je třeba začlenit do obsahu pozitivního práva, čelit tím libovůli při jeho výkladu a zabezpečit tak jeho objektivitu 
	Zde má své zárodky právní pozitivismus se svými nároky na řád a právní jistotu 
o	John Locke (1632 – 1704)
	Anglický filozof, proslul zejména svou empiristickou teorií poznání a svou politickou filosofií, v níž hájil přirozenou svobodu a rovnost lidí 
	Díla: 
•	Dvě pojednání o vládě
•	Esej o lidském rozumu
•	Dopis o toleranci 
	Přirozený stav nazývá občanskou společností, na rozdíl od Hobbese chápe tento stav jako zlatý věk lidstva, ve kterém vládnou přirozené právo, svoboda, rovnost a vlastnictví 
	Z pocitu nedostatečné bezpečnosti vyplývá ochota lidí vzdát se tohoto stavu 
	Společenskou smlouvu tvoří dva akty - nejdříve se mezi sebou dohodnou jednotlivci a vytvoří občanskou společnost (pactum unionis) a až potom se společnost dohodne, jakou bude mít moc podobu - na vytvoření státu a státních orgánů (pactum subjectionis) 
	Přirozená svoboda má své hranice v přirozeném právu 
	Platné právo je konkretizací přirozeného práva v juristicko-technické rovině a jeho mocenskou garancí 
	Společenská smlouva je pramenem pravomoci státu přeměnit „natural rights“ na „legal rights“ 
	Pokud moc neslouží účelu, k němuž byla dohodnuta, je zde právo na odpor 
	Locke pro revoluce neměl příliš sympatie, a tak se zamýšlí nad tím, jak jim předejít a zabránit tomu, aby se moc zvrhla v tyranii - teorie dělby moci
	Občanská vláda má podle něj vykonávat tři moci: zákonodárnou, výkonnou a federativní - tyto moci mají být svěřeny různým orgánům, aby se dosáhlo toho, že se budou navzájem kontrolovat
	Zákon je rozhodující nástroj nejen zabezpečení, ale i rozšíření svobody člověka, jeho osobnosti a současně jej chrání od zvůle a despotismu druhých 
o	Charles Montesquieu (1689 - 1755)
	Francouzský právník, filosof a spisovatel, kritik francouzského absolutismu a společnosti své doby
	Perské listy - satira na francouzský absolutismus 
	Hlavním dílem je Duch zákonů - Montesquieu zde používá historickou, místy až sociologickou metodu 
	Lidská společnost je produktem působení objektivních zákonů, které formovaly dějiny a tím i ducha každého národa 
	V každém státě je nutno rozlišovat tři státní funkce - zákonodárnou, soudcovskou a výkonnou 
	Jeden orgán nemůže mít v rukou dvě nebo dokonce tři státní moci 
	Je nezbytné, aby jedna moc byla omezována druhou mocí - tím bude mezi nimi dosaženo rovnováhy a jedna bude druhou udržovat v žádoucích mezích 
o	Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778)
	Východiskem politického učení tohoto filozofa je nový pohled na člověka a společenské poměry všeobecně - je obsažen především v jeho díle O původu nerovnosti mezi lidmi 
	V přirozeném stavu vedli lidé šťastný život 
	Vzniklo soukromé vlastnictví - mravní nerovnost
	Mravní nerovnost si vyžádala vytvoření státu a vznik zákonů, které stabilizují a garantují vlastnické a mocenské vztahy - vzniká politická nerovnost
	Jeho představu o stanovení rovných podmínek života ve společnosti představuje jeho nejslavnější dílo O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva 
	Důsledkem uzavření smlouvy je, že místo jednotlivých osob, které uzavřely smlouvu, vzniká celek, který má vlastní vůli – stát; nositelem suverenity a tedy zdrojem moci ve státě je lid
	Rozhodnutí jsou přijímána na základě obecné vůle (volonté générale) - ta se utváří v procesu přímé demokracie