Zobrazení zdroje stránky Civilní právo procesní

Proces, neboli postup. Civilní proces je tedy postup soudu a jiných procesních subjektů při poskytování ochrany porušeným a ohroženým [[Subjektivní právo|subjektivním právům]] a právem chráněným zájmům vyplývajících ze '''soukromoprávních vztahů''' (vztahy vyplývající z odvětví [[Soukromé právo|soukromého práva]]), jakož i procesní vztahy, které mezi procesními subjekty při této činnosti vznikají.

== Pojmové prvky civilního procesu ==
* '''Procesní subjekty''' jsou subjekty, které svými procesními úkony ovlivňují průběh civilního procesu. Základními jsou soud a účastníci, poté příp. zvláštní procesní subjekty.
* '''Procesní úkony''' jsou projevy vůle subjektů směřující k zahájení, průběhu a ukončení civilního procesu (např. žaloba, rozsudek, usnesení, předvolání, doručování apod.).
* '''Procesní vztahy''' jsou vztahy vznikající mezi procesními subjekty v průběhu civilního procesu.

== Teoretické koncepce civilního procesu ==
=== Liberální koncepce civilního procesu ===
Hlavním představitelem je procesualista J. Goldschmidt. Nárok stran na vydání rozhodnutí nemá svůj původ ve zvláštním procesním vztahu, ale vyplývá z úřední povinnosti soudního orgánu. Neuplatňuje se zde žádná vzájemná korelace subjektivních práv a povinností. Tato teorie popírá možnost soudu vydat [[Konstitutivní rozhodnutí|konstitutivní rozhodnutí]], soud rozhoduje pouze o „opodstatněnosti“ a „neopodstatněnosti“ nároku. Proces je jako boj stran – jedna se snaží využít slabosti druhé, samotná pravda může být popřena chytrým bojem. Podporuje se tedy především soupeření stran, soud rozhoduje pouze o opodstatněnosti nároku („chytřejší vyhrává“, kdo je „procesně schopnější“).

=== Sociální koncepce ===
Tato teorie se rozvíjí současně s liberální. Představitelé jsou Menger a Klein. Sociální koncepce podporuje efektivní fungování soudnictví. Projednací zásada umožňuje soudu zjistit pravdivý skutkový stav, strany samy svou iniciativou jej vnesou do řízení. Strany tvrdí a jsou iniciativní, ale soud má roli rozhodujícího orgánu.

== Historický vývoj od 19. století ==
Na konci 19. století proběhla tzv. Kleinova procesní reforma, která měla 3 důležité prameny:
* Civilní řád soudní (zákon č. 113/1895 ř.z.)
* Jurisdikční norma (zákon č. 217/1896 ř.z.)
* Exekuční řád (zákon č. 79/1896 ř.z.)
[[Nesporná řízení]] byla upravena samostatně císařským patentem z roku 1854.<br /><br />
Po roce 1948 se změnila koncepce civilního práva procesního:
* Zákon č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví (Rozhodoval soudce z lidu, jestli je chování dle socialistických zásad)
* Nový občanský soudní řád č. 142/1950 Sb. - inspirovaný sovětským právem (založený na principu jednotného občanského soudního řízení), potlačeny exekuce (správný občan své závazky plní a nejsou potřeba)
* V roce 1963 nový občanský soudní řád č. 99/1963 Sb., s více než 100 novelizacemi platný dodnes
Po roce 1989:
* Harmonizace procesního práva s NOZ 2012-2013 - rozhodnuto o opětovném rozdělení sporného a nesporného soudnictví (sestavena komise, ale pravděpodobně se začne pracovat až v dalším volebním období).
Občanské procesní právo je druhé nejčastěji novelizované v ČR, nyní většinou probíhá 3 až 5 novelizací ročně.

== Prameny ==
'''Ústavní zákony'''<br /> 
* [[Ústava]] ČR, zejména hlava čtvrtá – [[moc soudní]] 
* [[Listina základních práv a svobod]] – hlava pátá – právo na soudní ochranu.<br />
'''Zákony''':<br />
* Základní pramen – zákonná úroveň – nejdůležitější '''Občanský soudní řád''' – zákon č. 99/1963, ve znění pozdějších přepisů 
* Zákon č. 292/2013 Sb., '''o zvláštních řízeních soudních''' – nesporné soudnictví + některá specifická řízení (od 1. 1. 2014). (Nešťastný název, žádné zvláštní řízení neexistuje – zvoleno ministerstvem spravedlnosti, aby nebyl moc dlouhý název zákona.)
'''Další prameny''' – můžeme rozdělit do několika skupin:
* Prameny upravující organizaci a výkon soudnictví /navazující na ústavní normy (zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v.z.p.p., zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů apod.)
* Prameny upravující zvláštní druhy civilního procesu:
1) zákon č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ([[Insolvence|insolvenční]] zákon)<br />
2) zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů ve znění novely č. 19/2012 Sb. (účinná od 1.4.2012)<br />
3) zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a [[Exekuce|exekuční]] činnosti (EŘ), v.z.p.p.<br />
* Prameny upravující některé instituty civilního procesu – např. zákon č. 541/1991 Sb., o soudních poplatcích, v.z.p.p., zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. 
* Prameny upravující postavení dalších orgánů právní ochrany – např. zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství apod. 
'''Podzákonné prameny''':<br />
1) vyhláška MS č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy<br />
2) nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách)<br />

+ normy procesní povahy nalezneme i v [[Občanské právo|OZ]], [[Obchodní korporace|ZOK]]

== Systematika OSŘ ==
# Obecná ustanovení – pravomoc soudů, [[Věcná příslušnost|věcná příslušnost]], způsobilosti účastníků, zastoupení, procesní úkony.
# Činnost soudu před zahájením řízení – [[Smírčí řízení|smírčí]] a [[Zajišťovací řízení|zajišťovací řízení]].
# Řízení v prvním stupni.
# Opravné prostředky – [[Odvolání|odvolání]], [[Dovolání|dovolání]], [[Žaloba pro zmatečnost|žaloby pro zmatečnost]] a na [[Žaloba na obnovu řízení|obnovu]].
# Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem – soudní kontrola činnosti orgánů [[Veřejná správa|veřejné správy]].
# Výkon [[Rozhodnutí|rozhodnutí]] – první hlava – nařízení a provedení obecně, druhá až osmá – jednotlivé způsoby výkonu.
# Jiná činnost soudu.
# Závěrečná ustanovení.