Zobrazení zdroje stránky Ryzí nauka právní

Pod označením ryzí nauka právní se skrývá právně-pozitivistický systém vídeňského profesora Hanse Kelsena. Někdy se však tohoto slova používá v širším smyslu pro označení normativních teorií práva, kam lze zařadit kromě teorií Kelsenových žáků (Vídeňská právně-teoretická škola)[[# ftn1|[1]]] i [[Brněnská právní škola|brněnskou normativní teorii]].

== Charakteristika směru ==
Ryzí nauka právní se v mnohém podobá brněnské normativní teorii právní. Obdobně jako Weyr a další, vychází Kelsen z '''[[Immanuel Kant|Kantovy]] filosofie'''. Oproti Brnu, kde se Kantovi rozumělo brýlemi Arthura Schopenhauera, byl ve Vídni čten s pomocí interpretace představitele '''novokantovské marburské školy''' Hermanna Cohena.[[# ftn2|[2]]]

Obdobně jako pro brněnskou právní školu je pro vídeňskou ryzí nauku právní typické '''odlišování bytí ''(sein'') a mětí (''sollen'')'''. Rozlišování výše uvedených dvou úhlů pohledu by mělo vést k možnosti objektivního vědeckého zkoumání práva.[[# ftn3|[3]]] S tím souvisí i nedůvěra k používání metod sociologie, psychologie, biologie či jiných věd při zkoumání práva. Tato nedůvěra se projevuje v '''požadavku na ryzost metody''', jakou právní vědec při svém bádání postupuje.[[# ftn4|[4]]] Rovněž tak se Kelsenova ryzí nauka právní vyznačuje '''odmítáním politických či mravních soudů o právu'''. Důvodem je přesvědčení o relativnosti hodnot jako je dobro či spravedlnost.[[# ftn5|[5]]]

K charakteristice mětí jako takového Kelsen píše, že o něm lze říct zhruba tak málo, co o bytí jako takovém, tedy v podstatě nic. Představuje pro něj původní kategorii, stejně jako bytí představuje původní (předpokládanou, hypotetickou) kategorii přírodních věd.[[# ftn6|[6]]] Kelsen se tedy nesnaží poznat mětí jako takové, ale snaží se nalézt podmínky, za nichž je možno poznávat, jak se nám mětí prostřednictvím právních norem ukazuje.

K otázce platnosti (existence něčeho, co má být) [[Právní norma|právních norem]] Kelsen tvrdí, že normy platí, jestliže jsou stanoveny v souladu s jinými normami. Takto se dostáváme od jedné normy k další, a tak dále. Poslední normou, jejíž platnost už žádnou další normou založena není, je podle Kelsena tzv. '''Grundnorma.''' Jedná se vlastně o mětí jako takové, o němž nemůžeme racionálně nic říct, jehož platnost (existenci) však musíme předpokládat, abychom vůbec mohli o právu mluvit.[[# ftn7|[7]]] Podobně, když pozorujeme různé společenské a přírodní jevy, předpokládáme jejich existenci, aniž bychom ji rozumem dovedli vysvětlit.

Celý [[právní řád]] je pro Kelsena souborem norem. Od jiných normativních systémů (morálka, náboženství, společenské konvence) se právo odlišuje tím, že se jedná o systém donucující. Když není splněna povinnost, následuje donucovací prostředek, tedy '''sankce'''.[[# ftn8|[8]]] Mimo to mají právní normy určitou funkci i při našem poznávání skutečnosti. Neříkají pouze co mají jejich adresáti, ale i jak je třeba určitým jevům rozumět.

„''Člověk, oděný v talár, mluví z povýšeného místa určitá slova k jinému, před ním stojícímu člověku. Tento vnější děj znamená soudcovský rozsudek. Obchodník píše druhému obchodníku dopis určitého obsahu, druhý obchodník zasílá odpověď: uzavřeli navzájem smlouvu. Někdo způsobí svým jednáním smrt jiného: právní význam tohoto jednání jest: vražda''.“[[# ftn9|[9]]]

== Vybraní představitelé ==
Kolem Hanse Kelsena a jeho žáků vznikla v 1. pol. 20 století na vídeňské univerzitě specifická vídeňská právně-teoretická škola. Někteří její představitelé pak rozpracovali Kelsenovy myšlenky vlastním způsobem.

'''Hans Kelsen''' (1881 – 1973) – pražský rodák, na právnické fakultě ve Vídni se roku 1911 habilitoval prací ''Hauptprobleme der Staatrechtslehre entwickelt aus der Lehre vom Rechtssatze[[# ftn10|'''[10]''']]'', v němž nastínil systém ryzí nauky právní. Po první světové válce se stal profesorem ústavního práva a významnou měrou se podílel na podobě rakouské spolkové ústavy z roku 1920. V roce 1930 opustil Vídeň a působil na několika univerzitách ve střední Evropě.[[# ftn11|[11]]] Během té doby vyšlo další stěžejní dílo, které dalo název i celému směru, ''Reine Rechtslehre. Einleitung in die rechtswissenschaftliche Problematik''.[[# ftn12|[12]]] V roce 1940 odešel Kelsen do USA, kde působil na Harvardu a později až do konce svého života na univerzitě v Berkeley. Během tohoto pobytu vyšlo přepracované vydání jeho ''Ryzí nauky právní.'' V roce 1979 už z Kelsenovy pozůstalosti vyšla kniha ''Allgemeine Theorie der Normen''.[[# ftn13|[13]]]

'''Adolf Merkl''' (1890 – 1970) – vídeňský rodák, už během studií se seznámil s Hansem Kelsenem, na jehož učení navázal. Mezi hlavní oblasti jeho zájmu patřilo ústavní a správní právo a právní filosofie. Kelsenovu nauku obohatil zejména svými zkoumáními stupňovitého uspořádání právního řádu.[[# ftn14|[14]]] 

'''Alfred Verdross''' (1890 – 1980) – diplomat, soudce rakouského ústavního soudu, soudce Evropského soudu pro lidská práva a rektor vídeňské univerzity se mimo právní filosofii věnoval především mezinárodnímu právu veřejnému. Od svého učitele Kelsena se lišil mimo jiné tím, že své učení zakládal na nábožensky orientovaných přirozenoprávních koncepcích.[[# ftn15|[15]]]

----[[# ftnref1|[1]]] BOHÁČKOVÁ, Renata. ''Základy konstrukce Kelsenovy ryzí nauky právní''. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1995. s. 20.

[[# ftnref2|[2]]] BOHÁČKOVÁ, op. cit., s. 26.

[[# ftnref3|[3]]] BOHÁČKOVÁ, op. cit., s. 22.

[[# ftnref4|[4]]] BOHÁČKOVÁ, op. cit., s. 23.

[[# ftnref5|[5]]] Tamtéž.

[[# ftnref6|[6]]] KELSEN, Hans. ''Všeobecná teorie norem''. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000. s. 17.

[[# ftnref7|[7]]] KUBEŠ, Vladimír. ''Dějiny právního myšlení ve 20. století se zřetelem k jižní Moravě a zvláště k Brnu (díl první).'' 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1995. s. 148.

[[# ftnref8|[8]]] RÁZKOVÁ, Renata. ''Dějiny právní filozofie''. Brno: Masarykova univerzita, 1997. s. 221-222.

[[# ftnref9|[9]]] KELSEN, Hans. ''Ryzí nauka právní. Metoda a základní pojmy''. Praha: Orbis, 1933. s. 8.

[[# ftnref10|[10]]] KELSEN, Hans. ''Hauptprobleme der Staatsrechtslehre: entwickelt aus der Lehre vom Rechtssatze''. Tübingen: Verlag von J.C.B. Mohr (Paul Siebeck), 1911. 709 s.

[[# ftnref11|[11]]] BOHÁČKOVÁ, op. cit., s. 8-19.

[[# ftnref12|[12]]] KELSEN, Hans. ''Reine Rechtslehre: Einleitung in die Rechtswissenschaftliche Problematik''. Leipzig: Franz Deuticke, 1934. 236 s.

[[# ftnref13|[13]]] KELSEN, Hans. ''Všeobecná teorie norem''. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000. 470 s.

[[# ftnref14|[14]]] MERKEL, Adolf. ''Prolegomena einer Theorie des rechtlichen Stufenbaues''. In: KLECATSKY, Hans; MARCIC, René; SCHAMBECK, Herbert (eds.). ''Die Wiener rechtstheoretische Schule''. [Band 2]. Stuttgart: Franz Steiner Verlag, 2010. s. 1071 – 1011.

[[# ftnref15|[15]]] KLECATSKY, Hans; MARCIC, René; SCHAMBECK, Herbert (eds.), op. cit., s. 1983-1984.