Zobrazení zdroje stránky Právní povaha lidského těla a jeho částí

Soukromoprávní úprava vychází z § 493 OZ, který stanovuje, že ''„Lidské tělo ani jeho části, třebaže byly od těla odděleny, nejsou věcí.“'' Tímto je zaručeno, že je člověk subjektem, nikoliv objektem práv, a že je tedy nadán způsobilostí k právům a povinnostem a způsobilostí k právním úkonům.<ref name=":0">Petrov a kol. ''Občanský zákoník, 2. vydání (1. aktualizace, 2022)''.</ref> Lidské tělo představuje jeden z chráněných statků osobnostních; jeho ochrana tak spadá pod práva osobnostní. Ochrana ve stejném právním režimu je zaručena také po smrti člověka, protože ''„Lidské tělo či jeho části se […] nestávají věcí ani po smrti člověka,“'' a ''„zásah do mrtvého lidského těla (tak) představuje zásah do osobnostních práv.“''<ref>Lavický a kol. ''Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654), 2. vydání, 2022).''</ref> Z podstaty věci však po smrti odpadávají z práva na ochranu integrity aspekty ochrany ze své povahy spjaty pouze živým člověkem (například právo na život či zdraví) a jeho nositelem se stává osoba zemřelému blízká.

Veřejnoprávní ochrana mrtvého těla společně s nakládáním s ostatky je upravena zejména v zákoně o zdravotních službách a zákoně o pohřebnictví. 
 Dle § 4 zákona o pohřebnictví platí, že ''„S lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky musí být zacházeno důstojně a tak, aby nedošlo k ohrožení veřejného zdraví nebo veřejného pořádku.“'' Zákon o zdravotních službách pak svojí úpravou nakládání s tělem zemřelého navazuje na OZ, který v § 113 odst. 2 stanovuje, že ''„Provést pitvu nebo použít lidské tělo po smrti člověka bez souhlasu zemřelého lze jen, pokud tak stanoví jiný zákon.“'' Dle § 113 odst. 1 totiž platí totiž, že ''„Člověk má právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho tělem.“'' Posmrtná pitva bude tedy u člověka provedena pouze s jeho za života provedeným informovaným souhlasem. V § 88 ZZS o druzích pitev je však založena výjimka v podobě patologicko-anatomické a zdravotní pitvy, které jsou prováděny i bez souhlasu zemřelého. Dle § 88 odst. 1 písmene a) a b) se patologicko-anatomická pitva provádí ''„za účelem zjištění základní nemoci a dalších nemocí, komplikací zjištěných nemocí a k ověření klinické diagnózy a léčebného postupu u osob zemřelých ve zdravotnickém zařízení smrtí z chorobných příčin,“'' zatímco zdravotní pitva je prováděna ''„za účelem zjištění příčiny smrti a objasnění dalších ze zdravotního hlediska závažných okolností a mechanismu úmrtí u osob, které zemřely mimo zdravotnické zařízení nebo v něm náhlým, neočekávaným nebo násilným úmrtím, včetně sebevraždy.“''
Vzhledem k právní povaze částí lidského těla hraje roli také § 112 OZ, z něhož vyplývá, že pokud se jedná o části lidského těla, ''„které lze bezbolestně odejmout bez znecitlivění a které se přirozenou cestou obnovují,“'' zákon u nich stanovuje fikci věci movité. Mezi takové části lidského těla patří například vlasy či nehty nebo také sperma, neboť závěr Nejvyššího soudu, ''že „genetický materiál, a to i když byl od těla oddělen, není věcí v právním smyslu“'' je již považován za částečně překonaný.<ref name=":0" />

=== Nakládání s lidským tělem a jeho částmi ===
Z povahy věci se lidské tělo ani jeho části nemohou stát předmětem majetkového prospěchu. V případě, že se lidské tělo či jeho části stanou předmětem smluvního vztahu, byl založen důvod k absolutní neplatnosti takové smlouvy.<ref name=":0" /> Pojetí zákazu komercionalizace lidského těla a jeho částí, českému právnímu řádu vlastní, vychází z kapitoly VII. ''„Zákaz finančního prospěchu a nakládání s částmi lidského těla“'' právně závazné Úmluvy o lidských právech a biomedicíně přijaté v 90. letech 20. století na poli Rady Evropy. Vtělen je tento princip do právního předpisu veřejného práva – zákona o zdravotních službách, konkrétně do odst. 7 § 81 ZZS:<blockquote>''Použití části těla pacienta nebo tělo zemřelého, včetně odebraných částí z těla zemřelého, nemůže být pro nikoho zdrojem finanční ani jiné náhrady, popřípadě jiných výhod. To nebrání poskytnutí úhrady účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložených výdajů vzniklých v přímé souvislosti s nakládáním s částí těla pacienta nebo tělem zemřelého, včetně částí z těla zemřelého, to je s jejich opatřováním, vyšetřením, skladováním a zpracováním.''</blockquote>Pro části lidského těla, které OZ v § 112 vymezuje jako ty, na něž lze nahlížet jako na věci movité však platí, že je možné je někomu přenechat i za odměnu. Pokud však nelze na část těla aplikovat fikci věci movité, platí, že ''„Člověk může přenechat část svého těla jinému jen za podmínek stanovených jiným právním předpisem.“'' Těmi jsou z povahy věci právě předpisy veřejnoprávní, které upravují podmínky nakládání s vymezeným okruhem částí těla: zákon o zdravotních službách se obecně zabývá odběrem částí těla (§ 80 a násl.), zákon o specifických zdravotních službách se týká darování krve a krevních derivátů a pohlavních buněk (§ 31 a násl.) a transplantační zákon se věnuje dárcovství orgánů. Stále platí, že se i tyto předpisy zakládají na nekomerčním principu, přičemž jsou stanoveny náhrady nákladů související s darováním či náhrada vzniklé újmy. Na ty nelze hledět jako na odměnu, a to ani v případě vyplácení paušální částky za odběr – typicky krevní plazmy, nebo daňového odpočtu za odběr krve a jejích složek či orgánu od žijícího dárce,<ref name=":0" /> neboť se stále jedná o kompenzaci dárce.

=== Zákonem stanovené kompenzace za přenechání části lidského těla ===

==== Darování lidských tkání a buněk ====
Dle § 7 odst. 1 písmene b) zákona o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících zákonů (zákon o lidských tkáních a buňkách)<ref>Tento zákon představuje transpozici směrnice EU</ref> platí, že ''„Odběrové zařízení zajistí opatřování tkání a buněk od dárce tak, aby darování tkání a buněk nebylo zdrojem finanční ani jiné náhrady; dárce může obdržet pouze náhradu účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložených výdajů spojených s darováním.“''

==== Darování orgánu ====
Transplantační zákon, § 28b, ''„Náhrada poskytovaná žijícímu dárci orgánu“''<blockquote>(1)</blockquote><blockquote>Dárci orgánu náleží náhrada účelně a prokazatelně vynaložených výdajů (dále jen „náhrada výdajů“) a rozdíl mezi ušlým výdělkem a obdrženou náhradou mzdy, platu nebo odměny a obdrženým nemocenským z nemocenského pojištění, který mu vznikl dočasnou pracovní neschopností v souvislosti s odběrem orgánu a poskytováním zdravotních služeb, které si tento odběr vyžádal (dále jen „ušlý výdělek“).</blockquote><blockquote>(5)</blockquote><blockquote>Dárci se uhradí náhrada výdajů a ušlý výdělek v prokázané výši, nejvýše však ve výši dvojnásobku průměrné mzdy v národním hospodářství vyhlášené a zveřejněné Ministerstvem práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů pro účely zaměstnanosti. Do náhrady výdajů se nezapočítává náhrada cestovních výdajů dárce hrazená podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění.</blockquote>

==== Darování krve a krevních derivátů ====
Zákon o specifických zdravotních službách, § 32, ''„Léčba krví nebo jejími složkami“''<blockquote>(2)</blockquote><blockquote>Za krev odebranou pro výrobu krevních derivátů a pro použití u člověka podle jiných právních předpisů a za její odběr nevzniká osobě, které byla krev odebrána, nárok na finanční ani jinou úhradu, s výjimkou účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložených výdajů spojených s odběrem její krve, o které tato osoba požádá, a to celkem do maximální výše 5 % minimální mzdy.</blockquote>

==== Darování pohlavních buněk ====
Zákon o specifických zdravotních službách, § 11 ''„Prokazatelně vynaložené výdaje spojené s darováním zárodečných buněk“''<blockquote>Za odběr zárodečných buněk nevzniká osobě, které byly odebrány, nárok na finanční ani jinou úhradu. Poskytovatel, který odběr provedl, hradí anonymnímu dárci na základě jeho žádosti účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložené výdaje spojené s darováním zárodečných buněk. Jejich náhradu může požadovat na příjemkyni, které má být provedeno umělé oplodnění, nebo na poskytovateli, kterému byly zárodečné buňky nebo lidská embrya k provedení asistované reprodukce předány. Poskytovatel, který převzal zárodečné buňky nebo lidská embrya k provedení asistované reprodukce a který uhradil výdaje podle věty druhé, může náhradu těchto výdajů požadovat na příjemkyni, které má být provedeno umělé oplodnění.</blockquote><blockquote></blockquote>