Zobrazení zdroje stránky Nabytí vlastnictví v římském právu

{| class="wikitable"
|-
! Derivativní nabytí vlastnického práva !! Originární způsob nabytí vlastnického práva
|-
| [[Mancipace]]|| [[Vydržení]]
|-
| [[Injurecesse]] || [[Originární nabytí vlastnického práva|Ostatní způsoby]]
|-
| [[Tradice]] || 

|}

Jiné dělení nabytí vlastnictví se mohlo dělit podle:

1) '''Podle občanského práva''' - fiktivní prodej ([[Mancipace|mancipace]]), nabytí formou vlastnického procesu ([[Injurecesse|injurecesse]]), nabytí od státu, převod vlastnictví výrokem úředním, převod vlastnictví zákonem a [[Vydržení v římském právu|vydržení (podle starého práva  civilního)]]

'''Nabytí od státu''' - bezplatný příděl státní půdy (za republiky se souhladem lid. shromáždění, za principátu jen z moci císaře), prodej válečné kořisti, prodej majetku odsouzených zločinců (v dražbě)

'''Úřední výrok'''  - soudcovský nález, rozhodnutí magistráta, císařský preskript

'''Nabytí ze zákona''' - dědické právo, vlastníkovo protiprávní jednání (ten násilím odňal věc držiteli)

2)  '''Podle práva národů''' - odevzdání, vydržení (podle práva magistrátského), [[Originární nabytí vlastnického práva|původní způsoby]] (okupace, nález pokladu, nabytí řečiště a ostrova, nabytí přírůstkem, smísení, specifikace atd.<ref>BALÍK, Stanislav. Rukověť k dějinám římského práva a jeho institucí. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. Právnické učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk),str. 150-152, ISBN 978-807-3800-215.</ref>

== Odkazy ==